Klaustrofobie pro děti ve městě Ember

Měl tam zůstat dvě stě let, jenže do plánu se vloudila chybička a doba podzemního království se trochu prodloužila. Nikdo už ani netuší, že nějaký svět nahoře existuje, a tak všichni žijí smíření se světem, kde o jejich osudech rozhoduje náhoda, a kde dochází k čím dál častějším výpadkům proudu. Až na mladou dvojici hrdinů, která tomu všemu chce přijít na kloub.

Krásně ponurý svět
Město Ember je film pro děti a mládež, což si v prvních minutách filmu ani neuvědomíte. Rozevře se před vámi svět, který jakoby vypadl z nočních můr Terryho Gilliama, svět připomínající snímky jako Brazil, Dark City či Městečko ztracených dětí. Působí magicky a přesto funkčně.

To hlavně proto, že režisér Gil Kenan (V tom domě straší!) dokáže jak vymalovat působivé scény, tak v pravou chvíli podehrát a mrsknout na vás trochu té reality. Kupříkladu obřad výběru zaměstnání připomíná spíš rozdávání pionýrských šátků ve vesnickém kulturáku.

Jenže pak dojde na dobrodružství a začne to jít do koprového lánu.

Přesně podle návodu
První třetina filmů popisuje fascinující, byť trochu klaustrofobický svět, a občas si i zaskočí do politické satiry. A jakmile je svět představený, skončí všechno zajímavé.

Hrdinové se začnou pohybovat jako po kolejničkách, přesně sledují instrukce na objeveném návodu a ty je vedou až do stanice konečného happyendu. Cestou vidí různé mechanismy, občas na ně vybafne sasankový krtek, občas je někdo chce zavřít, ale jinak to jde jako po drátkách. A pokud si přece jen nevědí rady, přikluše někdo, kdo jim pomůže.

Není to fér, uznávám, mít větší nároky na dětský příběh. Jenže film se netváří jako dětský příběh... nebo spíš se tváří jako náročnější dětský příběh, jako něco od Neila Gaimana kříženého s Timem Burtonem. Jakoby si tvůrci nakreslili kulisy pro obrovský epos... a pak v něm odehráli pimprlové divadélko o tom, jak je správné čistit si zuby. A čím blíž konci, tím méně to celé dává smysl.

Útěk z ráje
Takže je nakonec na filmu asi nejúchvatnější ta verneovská podoba města, ze kterého se hrdinové snaží prchnout... i když by v něm divák radši zůstal a pořádně si ho užil.

Kupodivu neštvou ani nezletilí hrdinové, na kterých film visí (protože Bill Murray a Tim Robbins se snímkem jen mihnou) – především Saoirse Ronan, která se proslavila Pokáním.

A tak, i když by si svět, ve kterém se film odehrává, zasloužil lepší příběh, nebudete se u snímku svíjet, jakoby vám do kelímku s colou nalili projímadlo. Jen budete mít možná pocit z nevyužité šance. A budete přemýšlet, o čem sakra budou ty další díly, když se hrdinům už v prvním povedlo utéct. A jestli vůbec budou stát za to - bez toho fascinujícího podzemního města.