Spektakulární Válka bohů proti divákům

V nedávné době jsme měli možnost se vypravit do starověku či doby antických bájí, ať už šlo o realistické vyprávění založené na pravdivých událostech (Agora), komiksovou rubačku, kde je náznak historického pozadí pouhou kulisou (300: Bitva u Thermopyl), nebo ztvárnění mýtických příběhů bájných hrdinů (Souboj Titánů). Množina těchto filmů se nyní rozrostla o další přírůstek, v originále nazvaný Immortals („Nesmrtelní“), který byl producenty filmu 300: Bitva u Thermopyl svěřen indickému vizionářskému režisérovi Tarsemu Singhovi (Cela, Pád).

Chronologicky lze děj filmu zařadit do 11. století před Kristem. Sledujeme v něm osudy krutého krétského krále Hyperiona (Mickey Rourke), který se svou vlastnoručně zohavenou armádou vytáhl do války proti řeckým krajům. Jeho cílem je zmocnit se bájného epirského luku, mocné zbraně, kterou ukoval bůh války Áres (Daniel Sharman) a která je schopna vysvobodit Titány, dávné protivníky olympských bohů, odsouzené k věčným mukám v hoře Tartaros.

Hyperion chce zlomit moc bohů a tak pátrá po panenských věštkyních, z nichž jedna – Faidra (Freida Pinto) – zná umístění luku. Jelikož se bohové podle pradávného zákona nesmějí vměšovat do lidských osudů, stává se jedinou nadějí helénského lidu venkovan Théseus (Henry Cavill), vybraný samotným vládcem bohů, Diem (Luke Evans), aby se Hyperionovi postavil.

Především je třeba podotknout, že výše naznačený příběh nemá s mýtickými příběhy o Titánech nebo Théseovi pranic společného. Kdybych chtěl být hodně útočný, řekl bych, že i takový seriál Herkules s Kevinem Sorbem se držel antických předloh více. Netvrdím, že musí být všechno přesně podle bájných reálií (v nichž se to koneckonců často také hemží rozpory), ale pokud báje dobře znáte, působí to značně rušivě.

Co se týče konkrétních rozporů, tak kromě těch úplně esenciálních, že například Hyperion nebyl v řeckých bájích krétským králem, nýbrž jedním z Titánů (což by však paradoxně mohlo zpětně vysvětlit, proč tak nenáviděl bohy), nebo že Faidra nebyla věštkyní, ale dcerou krétského krále Mínoa, autoři rezignovali i na základní atributy olympských bohů. Připadá vám logické, aby Zeus bojoval svými blesky, a víte, že božským kovářem vyzbrojeným kladivem byl Héfaistos, nikoli Áres? Tak na to rychle zapomeňte. Ještě, že alespoň Poseidón tu má svůj trojzubec; jenže zase nejeví známky toho, že by byl Théseovým otcem, jak tomu bylo v bájích.

Tyto příklady rozporů, ač jsem nad nimi kroutil hlavou, však nejsou ničím proti extrémně špatné (či spíše neexistující) výstavbě děje. Spousta prvků nemá totiž v příběhu své opodstatnění. Dokonce i úloha samotného epirského luku – hloupým způsobem je nalezen a stejně hloupě je i zapomenut ve chvíli, kdy by ho bývalo bylo zapotřebí nejvíce. Kapitola sama pro sebe je ve finále zcela nevyužité zběhnutí „drsného“ Lysandra na stranu Hyperiona, nebo i veškeré cesty sem a tam po Řecku, jež jsou odbývány po vzoru nízkorozpočtových snímků větou „musíme rychle tam a tam, bude nám to trvat tolik a tolik dní“ a najednou střih a jsou na místě.

Přes to všechno má snímek i své klady. Jedním z nich je především zajímavý a neotřelý vizuální styl, zlatým oděvem bohů počínaje a mocnými cákanci krve konče. V této souvislosti nelze nezmínit skutečně obrovskou porci „gore“ efektů, kdy jsou lidé, bohové i Titáni ve zpomalených záběrech porcováni s děsuplnou grácií a stylem. Závěrečný souboj v míře brutality předčí i v tomto ohledu přelomový snímek 300: Bitva u Thermopyl a děti by tento film v žádném případě vidět neměly.

Herecké výkony také nejsou úplně špatné. Mickey Rourke (Wrestler, Iron Man 2) se v úloze hlavního záporáka vysloveně vyžívá a Henryho Cavilla (seriál Tudorovci) si nyní dokážu docela dobře představit jako nového Supermana. Freidě Pinto (Milionář z chatrče, Zrození Planety opic) to opět patřičně sluší, ale to ovšem není její jediný klad. Luke „Aramis“ Evans (Tři mušketýři 3D) oproti Souboji Titánů povýšil z Apollóna na samotného Dia a v roli vládce bohů je skutečně zajímavý a neokoukaný.

John Hurt (filmy o Harrym Potterovi, Indiana Jones a království křišťálové lebky) jako Théseův mentor je taktéž výborný, ale třeba Joseph Morgan (Master & Commander: Odvrácená strana světa, Alexander Veliký) představující zrádce Lysandra a Stephen Dorff (Blade, Veřejní nepřátelé) v roli Théseova souputníka jménem Stavros jsou poněkud nevýrazní a zapomenutelní, ale troufám si tvrdit, že je to hlavně vina scénáře, podle nějž jednoduše nebylo co hrát.

Snímek Válka bohů je určitě nejen pro mě značným zklamáním. Vizuálním zpracováním nesporně neotřelý a zajímavý, avšak svými vážnými nedostatky ve vnitřní výstavbě příběhu a s tím souvisejícím značným množstvím samoúčelných prvků se film řadí k největším zklamáním letošního podzimu. Prorokované vylepšení pověsti tohoto druhu filmů, pošramocené novým Soubojem Titánů (a to se už připravuje pokračování Hněv Titánů) se tedy nekoná a nabízí se otázka, zdali „sandálovému“ žánru již definitivně neodzvonilo.

Immortals, USA 2011, 110 minut. Režie: Tarsem Singh. Hrají: Henry Cavill, Mickey Rourke, Freida Pinto, Luke Evans, Stephen Dorff, John Hurt, Kellan Lutz, Daniel Sharman, Isabel Lucas.

Hodnocení: 4/10