Návod na zdravou hádku

„Ti, kdo se oženili, se stále hádají, a to jim nedělá dobře. K dlouhověkosti u mě přispělo nejen to, že jsem se neoženil, ale i fakt, že nejsem zvědavý. Lidé, kteří toho vědí příliš, nekončí dobře. Čím méně víte, tím déle žijete,“ mínil Nafičev.

Američtí vědci mají na hádky ale jiný názor. Dvě desítky let partnerské hádky zkoumali a přišli na to, že hádky jsou naopak zdravé a dokonce prý prodlužují život, ne zkracují. To alespoň tvrdí nejnovější studie zveřejněná odborným časopisem pro rodinné vztahy Journal of Family Communications.

Pokusnými králíky se vědcům stali američtí manželé, přesněji skoro 200 manželských párů, které byly pod vědeckým drobnohledem téměř 20 let. Malá část z nich se snažila nehádat a předcházet jakýmkoli konfliktům, většina ale dávala průchod hněvu. Ukázalo se, že lépe na tom byla hádající se většina.

Kotle s horkou párou

„Co se týče manželských hádek a rozporů, ti dva jsou jako kotle naplněné horkou párou. Když se ta pára drží pod pokličkou, nedělá to dobrotu“, uvedl vedoucí průzkumu, profesor Michiganské univerzity Ernest Harburg. Navíc kotle pak hrozí výbuchem. Taková hádka naproti tomu dokáže páru přiměřeně upustit a může být nakonec i zdraví prospěšná.

„Když se lidé rozhodnou žít spolu, měli by si být jisti, že se v případě ostřejších střetů dokáží zase usmířit,“ dodává Harburg.

Kdo se nehádá, dřív umře

Dobrá hádka je tedy ta, po které je oběma lépe, usmíří se, něco si vyjasní. Oproti tomu po špatné hádce je lidem hůř, páry v kotli ještě možná přibude.

Bez hádek je to ale snad nejhorší. Studie totiž zároveň ukazuje, že tam, kde je domácnost ala ticho po pěšině, se dvojnásobně zvyšuje úmrtnost partnerů. Hádat se je tedy dle těchto údajů rozhodně zdravé.

Studie také uvádí, že mnozí jsou ve chvílích velkého rozčilení schopni rozhodovat se a uvažovat lépe, než když jsou klidní. Lépe se soustřeďují na jádro problému.

Podle toho, jak se dva hádají, také odborníci dokáží poznat, jak jim to klape a jestli mají šanci na kvalitní dlouhodobý vztah. Tím se zabývali vědci z Texasu.

Všechno vyřeší pořádná hádka

Docent Keith Sanford z Baylor University v Texasu si myslí, že hádky páry motivují k tomu, aby problém, kvůli němuž se hádají, jednou provždy vyřešily. Nevadí u toho ani házení talíři nebo sprostá slova, jde o to, jestli váš partner pozná, že chcete spolupracovat a řešit problém nebo ne.

Jistý manželský poradce proto dokonce vymyslel návod na zdravou hádku. Jde o hádku, která je konstruktivní, má začátek, prostředek a konec.

I když je poměrně těžké představit si, že se dva rozzuření partneři v klidu posadí ke stolu a domluví se, že jejich hádka bude konstruktivní a podle pravidel, fungovat by to mohlo. Takže:

1. Jakmile vznikne problém, partneři by se co nejdřív měli pustit do zmiňované konstruktivní hádky. Měli by být sami a mít na hádku čas a klid. I kdyby se měli omluvit ve společnosti a zavřít se spolu na toaletě.
2. Oba partneři by měli říct, co je na tom druhém štve, musí mluvit konkrétně, nezobecňovat, aby ten druhý pochopil, v čem je zakopaný pes. Neměly by zaznít požadavky typu: Nevím, něco mi chybí, nevím co, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu.
3. Jako štít si nesmíme brát názory jiných lidí, musíme mluvit jen za sebe. Co si o tom myslí ostatní, to je jejich věc. Že kamarádka si myslí, že ví, co by váš kluk měl dělat, je v tu chvíli vážně jedno.
4. Pokud předmětem sporu nejsou lidé či věci, které má partner rád, nesmíme proti nim útočit. I když vás plyšoví medvídci v posteli možná štvou, teď je partnerce nevyčítejte…
5. Nedávat podpásovky, tedy po nařčení z nevěry asi není nutné připomínat i to, že někdo nezvedá prkýnko na toaletě nebo tak.

6. Neřešit nic, co už je dávno pasé, řešit konkrétní čerstvé problémy. Ty zatuchlé už jste měli řešit dávno.
7. Každý by měl dostat slovo, můžete si říct, že každý bude křičet 10 minut, a pak si to shrnete. Muži totiž mají problém s debatou začít, ženy zas debatu ukončit.

8. Měli bychom uznat i vlastní chyby, nevypichovat jen chyby toho druhého. Nikdo není dokonalý a na vztah jsou vždycky dva.

9. Po konstruktivní hádce to chce čas, ale nakonec byste měli vědět, co a proč se stalo, a jak na to, aby se to nestalo zas.