Nějaký čas se scházela s mužem, který ji obdivoval, ale pro ni to byl jen kamarád. Vlastně prý ani netušila, že ona by byla pro něho něčím víc než jen ženou, o které má dobré mínění a kterou rád vidí. Až se jednoho stalo to, co se zřejmě muselo stát; onen dotyčný prohlásil: „Chtěl bych tě.“
Kupodivu se ani moc nedivila, ani neztratila hlavu, ani ho neokřikla, naopak – rozhodla se, že to s ním zkusí. Svoji zkušenost popsala takto: „Jeli jsme autem k jeho bytu. Zastavil a než vystoupil, šoupnul si do pusy nějakou tabletku. Povídám mu: »To je viagra?« Polekaně se ke mně otočil a ohradil se: »Ne, žvýkačka.« Když jsme pak dorazili k posteli, ten jeho se nepostavil. Vůbec. Nic. Ani ťuk…“
Jak to dopadlo? Ona se ho snažila uklidnit, on byl na pokraji hysterie a výsledkem bylo, že se seštěkali s tím, že za všechno může ona díky své hlášce o viagře. Nikdy víc se už neviděli. Přitom jsem si jistá tím, že on žádné problémy nemá, nicméně nevhodná slova v nevhodnou chvíli udělají své.
První případ je velmi podobný hlášce o viagře. Druhý tomu, když je muž v posteli s ledovou královnou a třetí? Pokud něco takového žena zažije, pak vám zaručuju, že s takovým mamlasem už jí vážně nebude nikdy „stát“!
Co tedy dělat, když „nestojí“? Nekonat, mluvit! Nebo nemluvit, ale konat. Ale především si říct, jestli jste vůbec s tím pravým (pravou)…
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 21