MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Profesionální „vodník“

Jihoafričan Yarrow si vystavěl svou kariéru na zdánlivé maličkosti – stal se světovým rekordmanem v nejdelším pobytu ve vodě. Řeknete si, proč ve vodě? A čemu tento zvláštní rekord vlastně slouží? Všichni víme, že když zůstaneme ve vaně dvě hodiny, naše kůže na rukou a nohou zvláštně nabobtná a začne ztrácet citlivost. A co teprve, když se taková koupel protáhne na deset dnů?  O tom celém byl experiment Tima Yarrowa, který se ve vodě skoro rozpustil.

Jídlo, spánek a záchod pod hladinou

Všechno to začalo v roce 2002, kdy Yarrow přišel s myšlenkou, že se nechá v jednom z obchodních center Johannesburgu naložit do bazénku s vodou a vydrží v něm deset dní. Zdá se vám to jako očistec? Částečně máte pravdu. Potápěč totiž trávil celé dny v brýlích a s dýchacím přístrojem pod vodou. Pod hladinou dělal vše, co v běžném životě – jedl, spal, vyměšoval. Vzhledem k nepřirozeným podmínkám, byl nucen své návyky chytře vyřešit. Stravu přijímal pouze striktně kašovitou a byla mu podávána hadičkou. Stejný princip fungoval i v případě provizorního záchodu, kdy Yarrow používal cévku.

Měl ruce jako 200letý muž

Když mladý potápěč po deseti dnech strávených pod vodou vylezl na „mělčinu“, všechny vyděsil tím, jak zvrásněle a podivně mrtvolně vypadaly jeho ruce. Přestože Yarroě po celou dobu „vodního života“ používal potápěčské rukavice, živel se dostal i pod ně. Pohled na dlaně vodního rekordmana byl více než odpudivý. Podle vědců byla kůže na dlaních tak poškozena, že odpovídala rukám 200letého muže.

Za vrásky mohou mrtvé buňky

Všichni víme, že lidská kůže reaguje na vodu poněkud podrážděně. „Důvod, proč ruce a nohy jsou ve vodě nateklé a zvrásnělé, je prostý. Povrch kůže je totiž pokryt mrtvými keratinovými buňkami, které mají tendenci rychle absorbovat vodu. Je to podobné, jako když namočíte houbu na mytí,“ vysvětluje britská bioložka Ellie Harrison a pokračuje: „Živé a mrtvé keratinové buňky jsou provázány. Mrtvé buňky mají tendenci se při kontaktu s vodou „nafouknout“ a vytvořit tak vrásku.“

Kůže si s vodou netyká

Podle bioložky Harrison byl experiment potápěče Yarrowa zdraví nebezpečný. „Při dlouhodobém kontaktu s vodou mohlo dojít k vytvoření puchýřů, které se pak po prasknutí mohly stát zdrojem infekcí. Pan Yarrow měl štěstí, že měl na sobě rukavice, které alespoň částečně bránily promočení končetin. V opačném případě by hrozilo nebezpečí poškození kůže," uzavírá bioložka.