Největší archeologické podvody

Společnost si archeologa většinou představuje jako Indiana Jonese či podobného dobrodruha. Někdo se zase domnívá, že práce archeologa je vlastně zbytečná, a když se dlouho nic nenajde, tým odborníků zkrátka vymyslí nějaký nález, i kdyby mělo jít o podvod. Oba dva pohledy na práci archeologů jsou samozřejmě značně zkreslené, ale také archeologové dokáží podvádět.

Mezi velké podvody archeologie patří objev člověka piltdownského. Kosterní pozůstatky tohoto prapředka dnešního člověka nalezli archeologové v roce 1903 v piltdownském lomu nedaleko Uckfieldu v Sussexu. Tento nález ihned vyvolal senzaci po celém světě. Lebku pračlověka tehdy nalezl právník a nadšený amatérský archeolog Charles Dawson, jehož spolupracovníkem byl teolog jménem Teilhard de Chardin. Kosti začali studovat odborníci a došli k závěru, že se jedná o přechodný druh mezi opicí a člověkem.

Britové byli z objevu člověka piltdownského nadšeni. Věřili, že první člověk pochází právě z jejich země. A všichni Evropané s rasistickými sklony byli přesvědčeni o tom, že již od pravěku je všem nadřazena bílá rasa.

Na dvacet let se nález zvaný Eoanthropus dawsoni stal důkazem o tom, že se člověk vyvinul z opice. Ovšem poté začaly archeologové nacházet kosterní pozůstatky prvních hominidů také v Africe. Ty se totiž od člověka piltdownského značně lišily. Pochybnosti archeologů a dalších odborníků vedly k tomu, že byl nález v roce 1949 přezkoumán. A paleontolog Kenneth Ockley dokázal, že lebka člověka piltdownského je padělkem. Kosterní pozůstatky byly ve skutečnosti mladší než 500 let a dokonce ani nepatřily nikomu z hominidů. Lebka sice patřila člověku, ale čelist byla orangutaní a chrup šimpanze. Ockley také zjistil, že kosti někdo chtěl vydávat za pravěké úmyslně. Byly totiž namočené v chemickém roztoku, aby vypadaly staře.

A kdo byl tehdy vlastně autorem padělaných kostí? To dodnes nikdo jistě neví. Dlouhou dobu byl za autora považován de Chardin, dnes se však jako o podvodníkovi mluví o Charlesi Dawsonovi.

Také na našem území se někdo snažil padělat archeologické nálezy. A ne jednou! Asi nejznámějšími a nejčastějšími padělky jsou venuše. Všichni z nás určitě znají sošku, kterou archeologové v roce 1925 našli blízko moravské obce Dolní Věstonice. Tento artefakt je starý více než 30 000 let.

Za dva roky po nálezu slavné věstonické venuše objevil jistý Mühlender z Horních Věstonic další pravěkou sošku, velmi ošklivou venuši. Vesničan našel sošku údajně již před 20 lety při kopání studny. Hodnotu nálezu si však uvědomil až později. Jednalo se o venuši vyhotovenou z mamutího klu, proto zaujala archeology. Mühlender neváhal a za značný finanční obnos prodal sošku Přírodovědeckému muzeu ve Vídni. Zde tehdy pracoval profesor Josef Bayer, který sošku brzy označil za padělek. Proto se Mühlender rozhodl venuši prodat někomu jinému, komu by namluvil, že jde o unikátní nález. Tehdy za sošku chtěl neuvěřitelný milion korun. Někteří amatérští archeologové mu dokonce potvrdili, že je artefakt pravý. Sedlák také poslal fotografie venuše zahraničním odborníkům. Jednu z nich viděl také profesor Bayer a byl velmi překvapen. Na fotografii vypadala soška mnohem lépe než ve skutečnosti, někdo si pohrál s jejím obličejem. V té době se soška také dostala do rukou významným českým a moravským archeologům. Například Karel Absolon, který mimo jiné objevil věstonickou venuši, označil sošku za padělek. Další archeolog jeho slova potvrdil. Důkazem byly řezy v místech již poškozených časem. To by u pravé Venuše nebylo možné. I přesto padělek od Mühlendera koupil soukromý sběratel z Německa. Kolik do sošky investoval, to nikdo neví.

Kdo by nechtěl být jako Indiana Jones? Zřejmě po tom toužil i Vladimír Putin, když si v roce 2011 hrál na archeologa. V srpnu 2011 se potápěl v Černém moři, zřejmě úplnou náhodou na místě, kde mělo ve starověku stát řecké sídlo Fanagoria. Nikoho asi nepřekvapí, že Putin hned po prvním ponoru našel dvě unikátní antické amfory, a to v hloubce pouhých dvou metrů! Sám je z moře vytáhl, sám je dal do rukou archeologům a ihned poskytl finance na archeologický výzkum. Jen pro zajímavost, Fanagoria byla největším antickým městem na území Ruska. Byla založena v roce 543 před naším letopočtem kolonisty z Malé Asie.

Již na podzim roku 2011 se objevily první pochybnosti kolem nálezu amfor. Archeologům se hned zdálo podivné, že by nádoby za několik tisíc let na dně moře neobrostly řasami. Další podivností bylo to, že Putin amfory při vytahování z vody držel za ucha, což by u tak starého předmětu nešlo. Putinovi tak nezbývalo nic jiného než přiznat, že vše bylo sehrané pro média.

V roce 2000 prováděli v Pákistánu policisté razii na pašeráky starožitností a objevili mumii princezny starou přes 2 600 let. Ležela v dřevěném sarkofágu, její obličej zdobila zlatá maska a hlavu zlatá koruna. Princezna měla z těla odebrané vnitřní orgány způsobem, který praktikovali staří Egypťané. Mumie princezny se stala senzací a mezi Pákistánem a Íránem proběhly spory o to, kdo má vlastně na tento unikát nárok. Spory vyhrál Pákistán.

Mumie princezny se dostala do muzea v Karáčí, kde ji začal zkoumat doktor Asma Ibrahim. Ten brzy objevil několik podivných detailů. Princezna například měla na náhrdelníku několik gramatických chyb. Pomocí rentgenu bylo posléze zjištěno, že tělo není staré několik tisíc let, ale pouhé dva roky. Žena musela zemřít násilnou smrtí, aby pak bylo její tělo vydáváno za mumii princezny.