Vítězové, nebo podvodníci?

Pravděpodobnost, že člověk sáhne k podvodu, paradoxně stoupá u lidí, kteří v něčem podstatném zvítězili. Nedávno tenhle fakt, který neplatí jen ve sportu, ověřili v důkladném experimentu izraelští vědci.

Obvykle se má za to, že vítězové v další hře nepodvádějí, že si věří natolik, že to nemají zapotřebí. Výsledek studie Amose Schurra a Ilany Ritovové z izraelských univerzit v Negevu a v Jeruzalémě, která se věnovala chování lidí po výhře, tedy hodně překvapil.

V čem pokus spočíval? Vědci požádali univerzitní studenty, aby vytvořili dvojice, které spolu soutěžily v odhadu. Měli určit, kolik předmětů se objevilo na obrazovce za 2,5 vteřiny. Objekty se objevovaly tak rychle, že je nebylo možné spočítat, ale pouze odhadnout. Pak se studenti dověděli, kdo z dvojice vyhrál. Vítěz pak dostal i finanční odměnu. V další části pokusu házely stejné dvojice dvěma kostkami. Podle hozené částky dostali peněžní obnos. Dvojice měla ale k dispozici pevnou částku, kterou si musela podle hodu rozdělit. Výsledky hlásili sami studenti, a tak mohli snadno podvádět. Vědci sice neznali přesné výsledky hodů, ale mohli odvodit, kdo z hráčů zalhal. Hráči, kteří předtím vyhráli, nyní podváděli častěji než poražení.

Pro kontrolu proběhl výše popsaný pokus ještě jednou, ale teď nikdo z dvojice nevěděl, zda vyhrál. Výsledek druhé části to hodně ovlivnilo – studenti, kteří o svém vítězství nevěděli, nepodváděli víc než ti, kteří prohráli.

A proč tedy máme jako lidé tendenci po výhře víc fixlovat? Vítězové podle vlastních slov pociťovali po výhře větší právo vyhrávat i nadále, a to v nich vzbudilo sklony k neetickému chování.