Anonymní platební karty – umírající závan svobody

Úžasné. U okénka na poště nebo v trafice si koupíte za pár desetikorun platební kartu, kterou můžete používat stejně jako platební kartu, jakou má téměř každý z nás jako „přívažek“ ke svému platebnímu účtu. Anonymní kartu jsme si nejprve „nabili“ penězi přes terminál Sazky nebo samozřejmě klasickým „bankovním převodem“. V nedávné minulosti uvedlo hned několik společností na trh svoji kartu, která tímto způsobem fungovala. Dokonce vznikly webové stránky (např. https://predplaceneplatebnikarty.cz/), které tyto karty porovnávaly, vyčíslovaly poplatky za jednotlivé služby a doporučovaly potenciálním uživatelům jednotlivé varianty. Blesk peněženka, Cool karta, Napka a Freepay jsou asi nejznámější z nich.

Bohužel, Česká republika v tichosti od 1. 1. 2017 implementovala směrnici EU, která zkrátka „zakazuje“ tento anonymní postup fungování. Jinými slovy: vše „běží dál“, ale karty lze dobíjet již jen standardními bankovními převody. Ještě zajímavější je ovšem „implementace“ tohoto nařízení. Od 1. ledna 2017 byly tyto „anonymní karty“ zablokovány bez ohledu na mnohatisícové zůstatky, který na nich byly. Byl stanoven způsob „odblokování“ neboli „sdělení identity, kdo za danou kartou je“. Infolinky uvedených společností jsou v této době přetížené, děti, kterým rodiče tuto kartu pořídili „na kapesné“, si nemohou koupit svačinu. Bylo o tom předem něco psáno v tisku nebo o tom dokonce něco sdělila televize v hlavním zpravodajství?

Když se kácí les, lítají třísky! Staré komunistické heslo. Není však minimálně „slušné“ nechat karty a peníze na nich použít dle dohody, kdy byla smlouva podepsána (neboli platební karta u okénka pošty zakoupena) a od 1. 1. 2017 regulovat jen jejich dobíjení? Západní způsob života se v minulosti lišil od života v zaniklém komunistickém bloku právě tím, že ctil presumpci neviny, ctil osobní vlastnictví, ctil svobodu vyjadřování. Lze ovšem stále ještě hovořit o nedotknutelnosti osobního vlastnictví ve chvíli, když si u někoho (kartová společnost) deponujete své peníze dle určitých oboustranně potvrzených pravidel, následně přijde stát (nebo EU) a tuto dohodu změní se zpětnou platnosti? Lze hovořit o nedotknutelnosti osobního vlastnictví, když vás společnost nutí ukládat si veškeré své peníze u třetí strany (bankovní instituce) a postupně vám schvaluje všechny platební transakce?

„Přeji příjemný den pane Nováku!“ tak Vás medovým hláskem a dokonalou češtinou za několik let uvítá samoobslužná pokladna např. v Tescu ve chvíli, kdy přiložíte TESCO clubcard kartu. Hlas bude ženský (pokud jste muž) nebo naopak mužský (pokud jste žena). V okamžiku, kdy si namarkujete svoji oblíbenou mandlovou čokoládu, vás stejný medový hlásek upozorní: „je nám velice líto, ale transakce je odmítnuta. Vaše poslední krevní testy nevykazují hodnoty, které by umožňovaly ještě více zatěžovat váš organismus cukrem“. Vedle samoobslužné pokladny bude velký drátěný box s nápisem: „odmítnuté transakce“. S hlavou skloněnou uložíte tuto čokoládu do tohoto boxu a budete dále pokračovat ve svém svobodném životě….

Existuje ještě vůbec cesta zpět? Existuje. Musíme začít u každého z nás. Musíme začít ještě dnes. Musíme důsledně používat hotové peníze všude, kde to jen lze. Tím, že nám stát zruší hotovost, sebere nám svobodu. Platební karta v dnešním světě propojených databází je totiž jen „příslib svolení k tomu, užívat své vlastní peníze někdy v budoucnu“. Jinak řečeno: svojí těžkou prací jsme si vydělali nějaké peníze, které si nevezmeme k sobě, ale necháme v bance, která se v budoucnu (s ohledem na názor státu nebo ještě hůře EU) bude teprve rozhodovat, jestli nám naše peníze dá nebo nedá. Jsme všichni normální nebo jsme se všichni již dočista zbláznili?