MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Již druhým rokem pracuji ve velké české pobočce americké nadnárodní korporace. Od počátku pracovního vztahu nás přesvědčují, že multikulturní pracovní prostředí je výhoda a že práce je efektivnější. Tak jsem si řekla, že přijdu na kloub tomu, co se tím vlastně myslí a jaké jsou ty konkrétní výhody. Přestože jsme ve firmě převážně Češi, pár cizinců se tady taky najde a firma nám to připomíná na každém kroku. Cizinců je tu tak 10 procent z celkových dvou tisíc zaměstnanců v naší republice, z toho však nepatrné množství neslovanských národů. Na firemních nástěnkách a v PR prezentacích jsou však většinou fotky mých černošských kolegů, což tedy náhodnému výběru statisticky nemůže odpovídat. Že by byli vybíráni záměrně? No dobře, říkám si na začátku pracovního vztahu, uvidíme, jak se multikulturní prostředí projeví a jaké jsou ty výhody.

Už na začátku si však všímám jistých věcí, které mi nabourávají počáteční nadšení. Účastním se první analýzy, kde je můj smíšený tým analytiků a tak se mluví anglicky. Je to docela zábava pozorovat, protože jazyková úroveň, přízvuk a styl se docela liší. Občas se stane, že něco moc vysvětlit nejde, nebo se diskuse stočí do detailů a tak si tu a tam česká většina pomůže svým rodným jazykem. Poté, co si to vyjasní navzájem, anglicky oznámí celému týmu výsledek. Trošku zdlouhavé. No, nevýhoda, říkám si.

Účastním se prvního projektu, který bude trvat 2 roky a kde jsou zapojeni i lidé z jiných, často vzdálených zemí. Aby se někam na úvodní zahájení sletěli, je drahé (kupodivu nevýhoda), musíme tedy naplánovat konferenční hovor. A ejhle, když jdou Japonci spát, Brazilci vstávají. Jak to sladit? Máme omezený čas, uprostřed dne, aby to tak nějak vyhovovalo všem. Tak se mi zdá, že opět nevidím žádnou výhodu… Kvalita hovoru je celkem dobrá, ale Indové skoro nemluví. Na konci konferenčního hovoru nicméně potvrdí, že všemu rozuměli a vše připraví. Zkušený český kolega mě ovšem záhy sdělí, že Indové odkývají všechno, protože prostě nikdy nechtějí nevyhovět. Ukázalo se, že měl pravdu, nic nepřipravili a to „odkývání“ bylo poslední, co udělali. To je ale zvláštní přístup, říkám si. Další nevýhoda multikulturního pracovního prostředí, jednotlivé kultury mají jiné přístupy, což zákazníkovi zrovna vyhovovat nebude. Nu co, s chutí do projektu, ať ho uděláme včas. Postupem doby mi hodně času začaly brát různé byrokratické záseky v korporaci. Trochu mi začal chybět můj malý, ale akční nemultikulturní tým střední české firmy, kde jsme bouchali projekty jak Baťa cvičky…

A tak jsem pracovala a pracovala, až jsem přestala na tuto „multikulturní“ záhadnou a stále neobjevenou výhodu myslet. Do té doby, než jsem se zúčastnila jednoho z firemních školení pro manažery. V jedné chvíli školitel povídá: „Máte výhodu, že pracujete v multikulturním prostředí.“  Najednou se mi v hlavě rozsvítila kontrolka. Tuto otázku jsem přeci řešila. Tak se zeptám, když už se o tom mluví, přímo našeho školitele. „Prosím Vás, mohl byste nám říci, jaké jsou výhody multikulturního pracovního prostředí v naší práci?“ A hned jsem mu vyjmenovala všechny nevýhody, které jsem za tu dobu zpozorovala. Školitel se zamyslel, že potřebuje čas a že za hodinu, až dobere kapitolu, mi odpoví. Nemohla jsem se dočkat, protože mě to opravdu zajímalo. „Takže slečno, v Německu máme projektového manažera, který řeší věci na místě se zákazníkem, ale vývojový tým je v Indii, to je přece velká výhoda, ušetříme!“ Z jeho odpovědi jsem ovšem byla velmi zklamaná. Odvětila jsem mu: „Chcete říci, že kdyby tam měl tým Němců, kteří by byli stejně levní, jako ti Indové, že by těm Němcům nedal přednost? Měl by to přeci rychlejší, v rodném jazyce, a s jednotným přístupem k zákazníkovi. To je přeci cenová výhoda, ne výhoda multikulturního pracovního prostředí.“ Na to už jen pokrčil rameny, odpovědět nedokázal.

Co mi z toho vyplynulo? Velké mezinárodní korporace prostě pracují v různých zemích, kde žijí taky různí lidé a kultury. A tak potřebují, aby všichni ti místní lidé pro ně dobře pracovali, aby spolu dobře vycházeli, když pracují s těmi jinými. Ve velkých pobočkách, kam osud zavane spolupracovníky ze všech koutů světa, nebo na velkých projektech, kde spolupracuje více zemí (kultur) prostě různí lidé a přístupy jsou. Takže ta údajná „výhoda“ je má asi povzbudit. Chápu to a jednají logicky. Ovšem, asi každý, kdo si takovou korporací prošel, se mnou bude souhlasit, že místní homogenní tým je rychlejší, akčnější a udělá víc práce za jednotku času. Tedy samé výhody pro zákazníka, to je jasné každému, kdo má všech pět pohromadě. Dnes, když vidím tuto frázi o výhodách multikulturního prostředí, se jen usmívám. A jsem ráda, že jsem tomu nakonec přišla na kloub.