Sníte o dokonalém životě bez práce a stresu? Možná by to nebylo to pravé ořechové

Místo dokonalého štěstí překvapivá smrt

O tom, že by tento stav vedl v konečném důsledku k destrukci druhu, se snažil přesvědčit Američan John Calhoun v polovině 70. let minulého století. V rámci svého experimentu vybudoval skupině hlodavců ideální podmínky k životu, dal jim dostatek potravy, ochranu před nemocemi a predátory a zajistil jim podmínky pro reprodukci. Kolonie hlodavců se podle jeho předpokladů měla úspěšně rozšiřovat a těšit se z dokonalého života. Místo toho se stalo něco úplně jiného, do 1 780 dní od začátku experimentu myší populace kompletně vyhynula.

Dostatek zdrojů vedl k deviantnímu chování

Celý experiment začal s osmi jedinci – čtyřmi samci a čtyřmi samicemi. Ti se po dobu prvních 315 dnů aktivně množili. Od 316. dne se rozvoj populace zpomalil a v poslední fázi, kdy bylo v „myším ráji“ již přibližně 600 hlodavců se ze skupiny vyčlenily jedinci, kteří byli myším společenstvím drženi uprostřed nádoby a staly se terčem jeho agrese. Obvykle se jednalo o skupinu mladých myší, kterým starší jedinci bránili v zařazení se do společnosti. Ti na nucené vyčlenění reagovali tím, že se začali starat sami o sebe, žili odloučeni od zbytku společnosti a byli posedlí svým vzhledem. Zároveň přestali vykazovat charakteristické samčí rysy a bránit březí samice. Ty se staly více agresivními a svoji zlost si vybíjely nejen na okolí, ale také na svých potomcích, které často usmrtily.

Určitá míra stresu je pro přežití komunity potřeba

Celá situace vedla k poklesu porodnosti a snížení věkového průměru myší, které přežily. V konečné fázi dosáhla úmrtnost novorozenců téměř 100 % a populace postupně vyhynula. Calhoun tento konec interpretoval tak, že přestože lidský život probíhá v neustálém napětí a stresu, je těchto podmínek potřeba pro udržení funkčního lidského společenství.

Vzájemná spolupráce pomohla k přežití celé společnosti

Po ukončení předchozího experimentu začal vědec pátrat po to, jak změnit podmínky, aby myší společenství přežilo. Donutil jeho členy k zájmu o druhé. Například pokud se chtěla jedna myš napít, musela jí druhá stlačit páčku, potom se vystřídaly. Nucená spolupráce vedla k vyššímu pocitu společenské užitečnosti, která vedla k tomu, že myši nežily mimo společenství, více se zajímaly jedna o druhou a pěstovaly sociální chování. Myší kolonie si udržovala svůj počet a v konečném důsledku celé společenství přežilo.

Paralela v lidské společnosti

Calhoun chtěl svým pokusem upozornit na možné důsledky života lidského společenství toužícího po neustálém růstu bez ohledu na důsledky. Možná bychom se měli nad jeho odkazem zamyslet a přestat živit parazity, kteří se živí z práce jiných a chtít po nich produktivní práci.