MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Voltiž je gymnastika na neosedlaném cválajícím koni, který na sobě má speciální popruh s madly a cválá po kruhu o průměru zhruba 15 metrů. Koně vede na lonži člověk zvaný lonžér. Pokud jste viděli Cirkus Humberto, tak něco jako voltiž tam jezdili.

Ale kam se tehdejší cirkusáci hrabou. Dnes je voltiž na velice vysoké úrovni a to, co jezdci na koni dokáží, jsou akrobatické a gymnastické cviky hodné nelíčeného obdivu.

U nás voltiž jezdí, sleduje a fandí jí relativně málo lidí. Jinde ve světě tomu tak ale není. Leckde má voltiž podobně náruživé fanoušky jako hokejové či fotbalové týmy. To bylo k vidění i na letošním světovém šampionátu v Brně. Zatímco Čechů přišlo málo, pod nadšenými a hlasitými německými a rakouskými fanoušky doslova praskaly tribuny.

„Snad se díky tomu voltiž trochu dostala do povědomí lidí. Věříme, že se do budoucna zvýší zájem a voltiž se rozjede ve více oddílech,“ vzpomíná na MS Nora Hořická, trenérka a zástupkyně České jezdecké federace.

Ostatně, Češi si na domácí půdě vedli dobře. Mezi seniory zvítězil Petr Eim, získat cenný kov na mistrovství se až dosud Čechům nikdy nepodařilo. Dostat se ve voltiži na špici, to přitom není jen tak. Žádné lážo plážo, je to pořádná dřina.

„Musíte neustále pracovat na své fyzické přípravě, jako v každém jiném sportu. Musíte také pilovat gymnastické cviky. A to nejen v oddíle na tréninku, ale i doma či v tělocvičně. Je potřeba plavat, běhat, posilovat, ale třeba i tančit a tak. Taky je dobré procvičit a srovnat psychiku, závody jsou vyčerpávající,“ doplnila Nora Hořická.

Nora dobře ví, o čem mluví. Voltiži už se věnuje 26 let. “Kdysi bylo daleko víc dětí než vhodných koní k tréninku. Děti se stále hlásily, další visely na plotě a hltaly cvičení.“

Jedním z těch dětí, které visely na plotě a koukaly se zálibně na koně, jsem v roce 1985 byla i já. Nora začala s voltiží a já byla jednou z jejích prvních „voltižaček“. O takovém sportu se tehdy moc nevědělo, bylo složité sehnat vybavení, třeba madla na koně jsme si nechávali šít. Koupit se nedala.

Nejhorší ale bylo sehnat dobrého koně. První kobylka, na které jsme jezdili, byla stará a vozila jen v kroku. Další pak kousaly, kopaly nebo byli koně příliš vysocí. Případně zase venku uháněly příliš rychle. „Chcete jezdit? Tak si chyťte koně,“ říkávala Nora. Na lepší koně tenkrát oddíl prostě neměl. Pro 10 dětí přitom stačí jediný slušný koník.

Jaký je ideální kůň? “Musí být hodný, nesmí být lechtivý, musí být drezurně přiježděný, s pravidelnými chody, ohebný, pružný, s přirozenou rovnováhou, musí chtít spolupracovat s lonžérem, nevzdorovat. Co znám voltižní koně, každý má nějakou nectnost. Dobrého voltižního koně vám nikdo jen tak neprodá,“ říká Nora.

Právě i na koních ale závisí výsledek závodů. Hodnotí se nejen výkony jezdců, ale i koní. Někdy je to i fifty- fifty, takže když kůň zlobí, body dolů, když zlobí víc, mohou vás rozhodčí i vyřadit se soutěže. Jenže když se to povede a koník na hudbu krásně cválá dokola, jezdci na jeho hřbetu neudělají chybu a zacvičí všechny ty akrobatické kousky co nejlépe, pak je to dokonalá podívaná.

V současné době se v ČR voltiži věnuje 9 oddílů na závodní úrovni, v mnoha dalších oddílech je to oblíbená disciplína a cvičí se jako doplněk a zpestření k výcviku v sedle.

Tisíce let starý sport

Podle některých zdrojů se první zmínky o voltiži objevují v jižní Skandinávii 1500 let před naším letopočtem, na kamenech se tu našly namalované postavy osob stojících na koni.

Někdo zas považuje za průkopníky voltiže tanečníky s býky v antické Krétě. Na starodávných olympijských hrách v Řecku byla akrobacie na cválajícím koni součástí soutěží. Ve středověku byla voltiž zase součástí výuky rytířů a šlechticů, v době baroka pak byl tento sport považován za zábavu bohatých a výraz dobrého vkusu.

Současný název tohoto sportu pochází z té doby z  francouzského „ La Voltige“ - cvičení na koni. První zmínky o této disciplině na českém území pocházejí z roku 1893, kdy se voltiž cvičila jako „metání na koni neosedlaném“ v Sokolských jezdeckých jednotách. V roce 1920 byla voltiž zařazena mezi olympijské sporty, ale vydržela tam jen osm let.

Současná podoba voltiže se rozvinula v poválečném Německu, aby přitáhla děti k jezdeckému sportu. V šedesátých letech se pak rozšířila do sousedních zemí a do USA. V 1983 se voltiž stala jednou ze sedmi uznávaných jezdeckých disciplin. O rok později se konalo první ME, v roce 1986 zas první MS.