Co jste nevěděli o smrti

Není totiž více obávanějších fenoménů než právě smrt, která ukončuje životy a nikdo neví, co je po ní. Ale jak známo, nic se nemá brát přehnaně vážně, a když se smíříme s tím, že smrt je zkrátka nedílnou součástí života, můžeme se na ni přece jen dívat s určitým nadhledem.

Pohřební ústavy se o vás postarají
Jakožto lidská bytost potřebujete, aby vám někdo pomohl na svět, ovšem při jeho opouštění žádnou pomoc nepotřebujete. Ačkoliv tenhle svět ale opustíte duševně, stále po vás někdo musí uklidit. Tělo totiž zůstává a smrtka si ho neodnáší a do pekla se také nedostane.

V souvislosti s tím se rozvinul velmi výnosný byznys pohřebních ústavů. Ty stále čelí kontroverzi a nařčením, že vydělávají na ochotě truchlících uspořádat zesnulým pořádnou parádu. Ale je to skutečně potřeba? Není to náhodou pozůstatek pravěkých rituálů, kdy si lidé mysleli, že čím více věcí si s sebou nanosí do hrobu, tím lépe se budou mít?

Dnes se tomu sice můžeme pousmát, ale velké pohřby jsou tím samým v bledě modrém. Možná i trochu čistí svědomí pozůstalých za to, že se o zesnulého nestarali tak, jak měli. Pohřební ústavy jsou každopádně výnosným a velmi konkurenčním byznysem. A těší se velké úspěšnosti – pouze v 1% případů se dopustí nějaké chyby!

Smrt je dobrá pro mužství
Působí to velmi, ale opravdu velmi perverzně, ale je to tak. Když člověk, v tomto případě mluvíme o muži, zemře, rozhodně byste to nepoznali na jeho genitáliích. Lidské orgány s velkou koncentrací nejrůznějších bakterií se totiž po smrti nafouknou. Týká se to zejména penisu a varlat.

Zjišťování smrti
Dnes je medicína sice velmi pokročilá, ale dříve tomu tak zdaleka nebylo a lékaři byli často těmi, kdo o zdraví věděli méně než takové "babky kořenářky". Častým problémem bylo spolehlivé určení smrti. Dnes se to provádí pomocí zjišťování mozkové či srdeční aktivity, dříve tyto způsoby připomínaly spíše mučení.

Lékaři potřebovali zjistit, že se zesnulý už opravdu neprobere k životu. A za tímto účelem se do něj nebáli píchat jehlicemi, vytahovali mu jazyk na dlouhé hodiny. Vůbec nejkurióznějším způsobem byl tabákový klystýr.

Někteří mrtví zachraňují
Podle studie publikované v magazínu The Journal of Trauma v roce 1995 bylo zachráněno zhruba osm a půl tisíce životů při bouračkách jen tím, že předtím probíhaly takzvané crash testy za účasti mrtvol, které nejlépe simulují živé lidské tělo. Tyto praktiky jsou dnes oficiálně odmítané, ale má se za to, že je automobilky dále praktikují.

Netradiční život po smrti
Někteří lidé už jsou uznáni za mrtvé, ale jejich tělo přesto stále funguje. Starají se o to speciální přístroje, které zamezují tomu, aby funkčnost orgánů vypověděla službu tak, jak by podle přírody měla. Důvod je jednoduchý. Tyto živé mrtvoly jsou zamýšleny jako posmrtní dárci orgánů, a tak musí být co nejdéle udržovány čerstvé. Po fyzické stránce tedy žijí.