MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Jak je tohle možné? Vždyť televize ani noviny z žádného kandidáta na prezidenta dosud takovou hvězdu neudělaly.

Internetový prezident
Odpověď je jednoduchá. Barack Obama dokázal využít všech předností internetu. Na „kdyby“ se sice v historii nehraje, ale přece jen: kdyby Obama nedokázal chytit internetovou vlnu, pravděpodobně by se prezidentem nestal.

Ještě před rokem totiž zaostával za hlavní kandidátkou americké demokratické strany Hillary Clinton. A před dvěma roky ho skoro nikdo neznal.

Dnes je největší celebritou na světě. Ponechme stranou, že se od něj očekávají div ne zázraky a pojďme nakouknout pod pokličku jeho úspěchu. Aniž bychom chtěli popírat vliv televize a novin, váhy úspěchu na svou stranu Obama vychýlil pravděpodobně do té doby bezprecedentním využitím internetu.

Konkurence zaspala
Jeho soupeři, ať už Hillary Clinton či John McCain, se zmohli maximálně na povinnou internetovou prezentaci. Obama však dokázal využít všech moderních prvků ve svůj prospěch.

Stačí se podívat na nesmírně populární sociální sítě, na nichž mladí tráví obrovské množství času. Na Facebooku si Obama získal téměř čtyři milióny příznivců a na MySpace hodně přes milión.

Obama dokázal oslovit tvůrce videí a blogů, kteří byli obvykle na jeho straně a produkovali materiály, jejichž účelem byla jeho podpora. Obama si je získal nejen svou energií, ale i tím, že internet a vůbec vše moderní de facto legitimizoval a dokázal, že to má hodně co říct i ve vysoké politice.

Moderní člověk
Vedl si svůj zápisník na Twitteru, kam pravidelně přispíval ze svého BlackBerry a kdokoliv tak věděl, kde se kandidát na prezidenta nachází či co zrovna dělá. Ostatně, v tomhle kontaktu chce Obama pokračovat i dále.

Hrálo se tu také o pocitovou spřízněnost. Kdo se registroval na Obalových stránkách, dostával zprávy o stavu jeho kampaně. Pak mu přicházely e-maily od Obamy, jako by je psal blízkému příteli. Co na tom, že je dostávaly další milióny lidí. Byly z první ruky a upřímné – to se počítá. Za poplatek si bylo možné dokonce objednat SMSky.

V našich končinách si lze jen těžko představit masovou finanční podporu nějakého politika, ale Američané jsou jiní. Když někomu a něčemu věří, neváhají to podpořit. Právě na tuhle notu vsadil Obama ve vybírání sponzorských darů. Takřka rezignoval na prostředky od velkých sponzorů, kterým by se pak musel cítit zavázán.

Naopak, opět využil internet a jeho prostřednictvím žádal obyčejné občany o podporu. Každý mohl několika kliknutími přispět podle svých možností. Někdo dal pět dolarů, jiný třicet (a dostal tričko), další třeba dva tisíce. A lidé přispívali rádi, dokonce byli hrdí na možnost podílet se na něčem velkém.

Vláda internetu
S nástupem Obamy do prezidentského úřadu se po nastíněných zkušenostech pojí i očekávání ve věci dalšího využití internetu. Přímo se nabízí metody takzvané „E-Democracy“. Tímto výrazem se označuje šance lidí podílet se na směřování své země prostřednictvím internetu. Je to tedy ovlivňování způsobu vlády a legislativy zdola.

Ve svém absolutním pojetí to působí jako utopie (například rozhodování o každém zákonu prostřednictvím internetového hlasování), ovšem některé prvky nejsou vůbec od věci. Například referenda by mohla být mnohem častější a díky velké účasti občanů i opravdu směrodatná.

Barack Obama vládne národu, kde je rychlý širokopásmový internet naprostou samozřejmostí. Ve své cestě na vrchol se ho nebál využít a byl v tom úspěšný.

Nyní možná bude chtít internetu splatit dluh a pozvedne ho na zcela novou úroveň důležitosti. V příštích volbách by už televize a noviny mohly hrát jen druhořadou roli.