Závislost na nakupování není výmysl

„Nemůžu s tím prostě přestat. Bohužel už jsem fakt závislá,“ přiznává. "Můj kluk vůbec netuší, co se se mnou děje. Nemá ani páru, jak špatné to se mnou je. Mám chuť se zabít a udělat tomu utrpení konec.“

V tomhle není sama. Řada lidí, hlavně pak žen, si z nejrůznějších důvodů vypěstuje podobnou závislost. Mají pocit, že když si něco koupí, hned jim na světě bude líp. Jenže někdy se těžko odhaduje, kde to má všechno hranice.

Za trest se škrábu naším kotětem
„Někdy se tak nenávidím, že si doma tajně ubližuji, asi abych se potrestala za to, co dělám. Vezmu třeba naše kotě a poškrábu si jím komplet ruce i nohy.“ To nám sice nepřipadá jako nejlepší způsob, jak řešit podobné problémy, ale každý svého osudu strůjcem. „Kdyby to pak přítel viděl, nenapadne ho, že jsem si to způsobila sama.“

Její problémy začaly v době, kdy přišla o práci. "Strašně jsem se za to styděla, asi proto, že mě vyhodili kvůli sexu s kolegou. Nechtěla jsem, aby to kdokoliv věděl. Tak jsem doma hrála, jako že normálně dál chodím pracovat, ráno jsem jako vždycky vstala, oblíkla se, namalovala, vzala si s sebou pracovní tašku a tak. Jenže místo do práce jsme šla nakupovat. To jediné mě v té době uklidňovalo.“

Po nějakém čase sice sehnala novou práci, ale obliba v nakupování jí zůstala. A i když tohle rády dělají skoro všechny ženy, u většiny se to nepromění v závislost. „Když jsem pak zase díkybohu dostala práci, nakupovala jsem samozřejmě ještě víc a ještě víc jsem lhala všem okolo. Abych neměla hloupý pocit, že utrácím jen za sebe, koupila jsem mámě krásné hodinky, příteli také něco, po čem toužil, a kamarádkám jsem dokonce zaplatila lázeňský pobyt.“

Při takových výdajích se penízky nejspíš hodně rychle rozkutálí. Když se člověk naučí řešit problémy takhle, je z toho pořádně začarovaný kruh. Není cesty ven. „Utrácím běžně všechno, co mám na kartách. Potom se k tomu přidal další problém, tatínek dostal rakovinu. Já začala utrácet ještě víc, abych zahnala tu bolest. Takže jsem už totálně závislá na nakupování a je to prostě moje droga.“

Nakupuje prý každý den, denně si musí koupit alespoň něco, i kdyby to měla být jen nějaká plastiková hloupost za pár korun.

Když nakupuji, cítím se skvěle, když pak jdu domů, cítím se na sebevraždu
„Polovinu z toho, co koupím, nikdo nepotřebuje. Oblečení, co si nakoupím, pak ani nenosím, mám toho tolik, že bych to ani nestihla. Co mám ale dělat? Nemůžu si pomoci,“ říká.

Zatím na řešení svého problému nemá sílu. „Když mi dojde, co provádím, zavřu se někde a opiji, abych na všechno zapomněla. Už s přítelem ani nespíme, protože mám tak černé svědomí, že mi vadí jeho doteky. Mám pocit, že všem kolem sebe lžu.“

V tom má pravdu. Řešení jejího problému se ale brzy nejspíš najde samo, protože prý přestala přijímat poštu a řešit výstrahy ze své banky. Takže exekutoři možná přijdou dřív, než se holka vůbec rozhodně svůj stav léčit.

Rada odborníků
A co na to říkají odborníci, jak se z podobné závislosti vyhrabat?

„Musíš se zhluboka nadechnout a začít svůj problém prostě řešit. Popsalas, jak na tom jsi, takže to o sobě víš, to je první krok. Přiznat si problém. Pak zajdi nejdřív do banky a domluv si tam na své případné dluhy splátkový kalendář. Potom si promluv s rodinou a svým klukem, upřímně jim řekni, co se děje. Mohou ti hned pomoci třeba tím, že vezmou co nejvíce tebou nakoupených věcí a zkusí je vrátit tam, kde jsi je koupila. O odbornou radu můžeš požádat na nejrůznějších telefonních helplinkách. Nejsi v tom sama, podobnou závislostí trpí více lidí, ale dá se to léčit. Na konci toho tunelu, kterým jdeš, je světlo, stačí se za ním vydat,“ radí jeden z expertů na závislosti.