MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Sedíme s Ondrou v hospodě, kecáme a díváme se na televizi. Co to je? Kdo to jakživ viděl – teroristé unesli letadla a trefili s ním mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku? Najednou se první ze dvou věží dvojčat řítí k zemi.

Ondra, profesionální pyrotechnik a demoliční inženýr, který má na svědomí desítky odstřelů starých staveb, na to kouká s otevřenou pusou. Když trosky mrakodrapu s ohlušujícím rachotem pokrývají okolní ulice New Yorku, Ondřej zašeptá: „Proč ten mrakodrap sundali?“

Po celých dalších 10 let mi jeho slova zněla v uších. Jak to, že se hořící mrakdrap sesunul k zemi jako podťatý, když přeci železobetonová konstrukce celého pláště byla konstruována tak, aby vydržela i přímý zásah letadlem? Přečetl jsem si celou řadu konspiračních teorií, které dokazovaly, že útok na USA z 11. 9. 2001 byla akce naplánovaná některými vysokými představiteli americké politky. Tyto konspirační teorie nebyly nikdy seriózně vyvráceny.

Je to však vůbec představitelné? Vzal by si tohle někdo na svědomí? Na druhou stranu – kolik každý z nás potkal v životě lidí, kteří žádné svědomí neměli?

O deset let později se lid Libye bouří proti svému vůdci. Muammar Kaddáfí, jakkoliv odpudivá osobnost, se postavil lidovému hnutí, které postupně svrhává vůdce v arabském světě. Po počátečních úspěších povstalců nastoupil Kaddáfího protiútok, který překvapivě rychle a efektivně zatlačil povstalce na hranici kapitulace.

Najednou se podařilo odsouhlasit rezoluci Rady bezpečnosti OSN (se sídlem překvapivě v New Yorku) a pár hodin na to již spojenecké (pro jistotu raději Francouzské a Britské – Americké mají ještě máslo na hlavě z Iráku) bombardéry drtily Kaddáfího vojska, technologicky zaostalé o dvě generace.

Jsem nadšený, ale jen z poloviny – rozdrtit toho grázla je skvělá věc, otázkou však zůstává, proč se drtí právě teď a právě tento, když jich po světě běhá tolik? Proč zrovna tohoto diktátora z řady těch, kteří se postavili proti Facebookem vyprovokovaným demonstracím?

Koukám do svého PC a klikám na nějakou reklamu. Prohlížeč přeskakuje na Facebook a najednou mě nějaká Facebook aplikace žádá o přístup do mého PC. Tento přístup z principu nedávám a zůstávám tak mimo dění. Stojí mi ochrana mých dat za to, abych nebyl členem té skvělé komunity, která mě chce neustále něčím bavit a na něco upozorňovat aniž chci?

Prohlížím-li si stránku v češtině, jsou její data pravděpodobně v České republice, prohlížím-li si německé stránky, jsou pravděpodobně v Německu, každopádně existuje jasný doménový systém, kam se můžu on-line podívat a vidím, kde daná data jsou. Také mám jistotu, že moje soukromá data zůstávají v mém počítači. U Facebooku tomu tak není. Jen Facebook samotný ví, kde se data nacházejí a co se s nimi děje.

Při vytváření účtu dokonce musíte souhlasit s tím, že Facebook o vás bude všechna data sbírat, ukládat vše, co na Facebook napíšete nebo pošlete, a uchovávat kdesi v USA. Dobrovolně o sobě poskytujete nejrůznější – většinou dost soukromé – informace do jedné z největších databází lidských zdrojů na světě. Také souhlasíte s tím, že data budou poskytnuta třetím stranám. Komu? Kdo ví… Svěřit Facebooku heslo do mailové schránky nebo na ICQ může po nejrůznějších aferách s úniky informací snad jen blázen.

Podle Petra Hájka, vedoucího kanceláře prezidenta republiky, Usáma bin Ládin asi existoval, ale možná vůbec nedělal všechno to, co se mu připisuje. Jak to, že Kaddáfího profesionální armádu rozdrtí spojenci během několika hodin, samotného Kaddáfího nezabijí jen proto, že to nepovažují za prioritu, a jeden jediný bin Ládin jim uniká 10 let?

Jak to, že Kaddáfí, jenž inkasuje miliardy za prodej ropy, si nezajistí stejné zbraně a další špičkovou techniku jako Usáma bin Ládin? Spousta otazníků, spousta otázek bez odpovědí.