Vrindavan: Město, kde vdovy čekají na smrt

Fuj, vdova!

Zatímco pověrčivost v evropských zemích se opírá o naivní symboly černých koček přecházejících přes cestu, v Indii nabírá obludných rozměrů. V této asijské zemi se totiž objektem negativní pověrčivosti stává vdova. Ta je chápána jako někdo, kdo přináší neštěstí a smůlu, a to je také důvod proč od ovdovělých žen chce být „slušná“ společnost dává ruce pryč.

Z manželky najednou bezdomovkyně

Když tedy indická manželka ovdoví, je to pro ni životní tragédie. Sice je už nesmí podle staré tradice upálit společně s tělem svého mrtvého muže, ale je donucena oholit si hlavu a smazat si červenou tečku uprostřed čela, značící stav vdané paní. Musí si obléci bílé sárí a je vypuzena z manželova domu. Nikoho nezajímá, kam půjde. Bez svého muže je nic – jen vdova, bezdomovkyně. Většinou se proto vdovy shlukují v jednom domě, kde společně přežívají, modlí se a vlastně jen čekají na smrt. Jedním takovým útulkem je i ášram ve svatém Krišnově městě – ve Vrindavanu.

Práce za všechny prachy

Žít v ášramu není žádná slast. Vdovy – nehledě na věk – (většina z nich je starších 60 let, ale jsou tam i mladší ženy a dívky) žijí í v hrozné chudobě. Nedostávají žádný příjem, proto jsou nuceny si na svůj život vydělávat všelijak – některé zpívají bhajany (starověké písně v sanskrtu) a za osmihodinový hlasový výkon inkasují 6 rupií (asi tři koruny). Jiné žebrají (to je další přípustný způsob, jak se mohou živit). Jenže ve Vrindavanu jde žebrání obzvláště ztuha, protože na 55 000 obyvatel je zde žije 15 000 vdov. Pokud se jim podařilo ubytovat v ášramu, nežijí na ulici, jsou relativně v bezpečí a mají nárok na jedno malé jídlo denně.

Mladá vdova – snadná kořist pro úchyláky

V čekání na smrt mají navrch samozřejmě stařenky. Ty trápí spousta neduhů, jako je artróza, tuberkulóza, nízký či vysoký tlak. O jakékoliv lékařské péči nemůže být ani řeč, protože ženy nemají na své základní potřeby, natož na doktora. Mladé vdovy jsou i přes svůj nuzný stav a pověrčivost často atakovány sexuálně, proto je pro ně pobyt na ulici nebezpečný.

Vdova bojuje za vdovy

Připadá vám osud těchto žen krutý? Nejste sami. V Indii existují aktivisté, kteří za práva odvržených vdov bojují. Jednou z nich je doktorka Mohini Giri, která založila sdružení Guild of Service na podporu vdov. Sama je vdovou od svých padesáti let a není to tak dávno, co se rovněž živila žebráním: „Žijeme v patriarchální společnosti, muži se rozhodli vdovy izolovat – jako vdova si nemůžete nechat narůst vlasy, nemůžete být krásná... Aby se to změnilo, musí se změnit mínění celé společnosti,“ říká Giri, která se snaží působit na indickou vládu, aby situaci změnila. „Vím, že moje snaha je pouze kapkou v moři,“ uzavírá Giri.