MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Smažené tarantule

Až pojedete do Kambodže, nezapomeňte si dát smažené tarantule. Pohled na opékání pavoučích špízů zřejmě nebude nijak lákavý nejen pro turisty trpící arachnofobií, místní se však dušují, že výsledný pokrm je velmi zdravý, dává tělu sílu a mimořádně prospívá například těhotným ženám. Tarantule jsou údajně šťavnaté a mají prý velice výraznou chuť, mezi nejoblíbenější druhy úpravy patří tarantule v kombinaci se sójovou omáčkou, solí a česnekem nebo s paprikou. Až sedm centimetrů dlouzí pavouci jsou údajně na povrchu křupaví a uvnitř lehce mazlaví. Turisté si dokonce mohou pavouka sami ulovit a připravit.

Polévka z vlaštovčích hnízd

V Číně platí za vyhlášenou pochoutku, které se někdy kvůli ceně přezdívá "kaviár východu", a pochutnávají si tam na ní už víc než čtyři sta let. Ačkoli je tato delikatesa známá jako polévka z vlaštovčích hnízd, ve skutečnosti se vyrábí z hnízd rorýsovitých ptáků, jimž se říká salangany. Na pohled nevypadá polévka z vlaštovčích hnízd nejhůř, musíte ale zapomenout na fakt, že jsou to vlastně rozvařené ptačí sliny. Příbytky si totiž vyrábějí převážně ze slin, které na vzduchu ztvrdnou a působí jako lepidlo. Když se uvaří, získají želatinovou konzistenci a měly by údajně prospívat lidskému zdraví a působit jako afrodisiakum. Drahá je tahle pochoutka především proto, že hnízda si ptáci staví v jeskyních na pobřeží a jejich sběr je obtížný a nebezpečný.

Kachní embryo

Ve Vietnamu, Číně nebo na Filipínách nedají na tuto pochoutku dopustit, ačkoli pro většinu Evropanů je konzumace kachního embrya za hranicí představitelného. "Výroba" této delikatesy je relativně jednoduchá, oplodněná vajíčka se několik dní zahřívají, aby se embryo vyvíjelo, prosvícením silným světlem se zjistí, zda už je dostatečně velké. Poté se vejce uvaří i s embryem natvrdo a servíruje se natěšeným strávníkům. Zasvěcení tvrdí, že tekutina, která se ve vejci nachází, chutná jako kachní vývar, žloutek má prý relativně normální chuť a tělíčko nenarozeného kachněte je potřeba jíst s pepřem, solí, chilli a octem. Kosti i zobák jsou údajně měkké a dají se rozmáčknout lžící, peří je mokré, takže do krku klouže relativně snadno.

Surströmming – shnilí slanečci

Otevřete-li vyboulenou plechovku se švédským nápisem Surströmming, čekají vás uvnitř sledi. Staří a shnilí sledi. Rybáři je nachytají na jaře a předtím, než je dají do plechovek, je nechají dva měsíce kvasit. Proces kvašení však pokračuje i poté, co se dostanou do konzerv, v podstatě až do doby, než si je koupíte. Máme-li to zjednodušit, dá se říct, že se k rybám přidává jen takové množství soli, aby nehnily úplně. O síle chuťového i pachového prožitku vypovídá několik informací a doporučení ohledně manipulace s konzervou. Velmi se doporučuje otevírat plechovku pod vodou (vyboulené konzervy mají, jak známo, tendenci stříkat) a mimo uzavřený prostor (ten už byste nemuseli vyvětrat). Některé země zakazují převoz těchto plechovek.

Uzení netopýři

Až se vydáte na obhlídku indonéského tržiště a budete přemýšlet, co mají znamenat ony hromady hnědavých tvorů, kteří vypadají jako malé vysušené mumie, vězte, že jde o místní specialitu – uzené netopýry. Lidé, kteří je ochutnali, tvrdí, že chutnají podobně jako sušené hovězí maso. Vzhledem k velikosti nepočítejte s tím, že se jimi přejíte, s přihlédnutím k jejich vzhledu však o něčem podobném pravděpodobně nebudete uvažovat.