MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Většinou není jasné, jestli bylo dříve vejce anebo slepice. V tehdejší společnosti neexistovala nezaměstnanost a životní úroveň byla slušná. Ale podobně jako dnes, lidé dělali spoustu věcí proto, že jednoduše museli a další spoustu věcí proto, že si mysleli, že musí, i když to po nich ve skutečnosti vyžadováno nebylo.  Tehdejší Československý rozhlas v přímém přenosu vysílal zprávy o postupu vojsk Varšavské smlouvy na Prahu a hlasatel dojatým hlasem popisoval polského vojáka, který brečel a styděl se, že k nám jede bojovat proti Pražskému jaru. Ve finále ale nikdo nikde nebojoval. Jediní dva mrtví v těch dvou dnech, kdy nás obsadila mnohonárodnostní vojska, byli lidé, kteří demonstrovali poblíž vojáků a byli přimáčknuti obrněným transportérem, kterému se uvolnila ruční brzda, a bez posádky se samovolně rozjel. Stejně tak nedošlo k významnějšímu poškození budov, velkého počtu automobilů nebo nějakých větších hodnot. Dnes oficiálně udávaných několik set mrtvých je součet úmrtí za více než půl roku a obvykle se jedná o neosvětlené cyklisty, kteří spadli pod kola přesunujících se špatně osvětlených vojsk armád Varšavské smlouvy, nebo jiné nehody.  Realita, která tehdy byla, může být dnes vysvětlována z jedné nebo druhé strany, ale pravdu jak to celé bylo tehdy a je dnes vědí jen ti, kteří pečlivě vnímají společenské dění tehdy i dnes.

Vláda Československa, tehdy nejrozvinutějšího státu Východního bloku měla těžkou úlohu: formálně rozvíjet kolektivismus tehdejšího socialistického zřízení, ale přitom alespoň trochu nechat růst individualitu chytrých lidí, kteří chtěli vytvářet nové věci. Proto se společenský systém začal už po roce 1965 pomalu uvolňovat.

V samotném SSSR tomu ovšem bylo jinak. Předseda Nejvyššího sovětu, Ukrajinec Leonid Brežněv vládl pevnou rukou a na experimenty nebyl zvědavý. Za jeho panování Sovětský svaz upadal a to samé se dělo i s ostatními státy Východního bloku. Zejména na konci svého vládnutí nebyl autoritou ani pro občany SSSR, ani pro ostatní státy tzv. Východního bloku. Nelze se divit. Může mít často opilý vládce nějakou autoritu?

Ryba vždy zapáchá od hlavy. Tohoto nejvyššího představitele si nevážil nikdo a jeho činy byly důkazem, že celý systém začíná pomalu krachovat. Krachoval ještě 20 let, než byly vadné ideje Marxe a Engelse s konečnou platností překonány.

Ale – byly překonány doopravdy? Na světě neexistuje jediné společenství, které by prosperovalo a přitom si nevážilo svého vedení. Stejně jako rodina nefunguje dobře, pokud si děti neváží svých rodičů.

Je předseda Evropské komise (tedy nejmocnější muž v EU) Jean-Claude Juncker větší nebo menší opilec než byl kdysi Ukrajinec Leonid Brežněv, který rozhodl o vojenském obsazení Československa? Kdo z těchto dvou mužů měl větší popularitu u běžných lidí?  A jaké vlastně lidem předkládá ideály? Nejsou fráze, které vyplňují projevy obou těchto mužů podobné? Kolik procent lidí jim věří? Podaří se nám Evropskou unii reformovat anebo skončí jako kdysi Sovětský svaz?