MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Vznik nacistické továrny

Podzemní továrna Richard se skládá ze tří bývalých hlubinných vápencových lomů (Richard I., Richard II., Richard III.).

Jde o rozsáhlý komplex chodeb v celkové délce až 30 kilometrů, které nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu. Šlo jim hlavně o to, že podzemní továrna byla téměř nezničitelná, oproti továrnám povrchovým, které ničilo stále častější bombardování.

Pro Třetí říši měla stavba velmi důležitý význam, svědčí o tom například zavedený vlastní vodovod, plynová přípojka, dvě úzkokolejné dráhy a řada technických zařízení v zemi i na povrchu, kterými byl komplex vybaven.

Výroba pro válečné účely

Vlastní výroba zde začala na podzim roku 1944 sestrojováním spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Důležitá byla i výroba elektronek pro naváděcí a radiolokační systémy, které se užívaly hlavně v letectví.

Spekulovalo se o tom, že nacisté měli také v plánu přesunout sem část výroby  paliva pro proudové stíhačky Messerschmitt Me 262, což se ovšem nakonec nepotvrdilo.

Ke konci války se jednotky SS pokusily celý komplex továrny vyhodit do povětří, výbuch ovšem nenastal. Proč se tak nestalo, nebylo dodnes vysvětleno, jedna z verzí uvádí možný zásah jednoho polského dělníka, který údajně přesekl elektrické vedení.

Dnešní využití a plány s objektem

O prostory podzemní továrny projevilo po válce zájem několik institucí, mezi nejvýznamnější jmenujme Památník Terezín. Ten chtěl poukázat a uctít památku několika tisíc vězňů z nedalekého koncentračního tábora Terezín, kteří zde na vybudování továrny nuceně pracovali a mnozí z nich při těžké a náročné práci i zahynuli (asi 4000).

Nakonec však došlo pouze na využití několika málo chodeb jako úložiště nízkoradioaktivních odpadů.

Větší část objektu tak postupně chátrá a hrozí zbortění a propad některých částí, proto došlo od roku 2002 k úplnému uzavření pro veřejnost.

Litoměřická radnice se sice snaží a podniká kroky k tomu, aby mohla být podzemní továrna znovu zpřístupněna, brzdí ji však nedostatek financí, sanační práce by totiž vyšly obec na stovky milionů korun.

Podobnou myšlenku má i historik Tomáš Rotbauer, který o místním podzemí napsal několik knih. Ten by chtěl v továrně vytvořit muzeum, aby se obětem, kteří v ní zahynuly, dostálo důstojného pietního místa.

Kdo má tedy zájem, může využít již tuto sobotu jedinečnou příležitost úložiště navštívit a vrátit se tak na chvíli do minulosti. Počet návštěvníků je však limitovaný a předchází mu z bezpečnostních důvodů povinná registrace, takže s rozhodnutím se nevyplatí příliš otálet.