Země počítačovým hrám zaslíbená

V našich zeměpisných šířkách a délkách je to jen těžko pochopitelné. Lidé tu počítačovými hrami opovrhují a svádějí na ně vinu div ne za veškeré zlo světa. Neplatí to ale jen pro Evropu, ale třeba i pro Ameriku.

Součást kultury
Opačným případem je však Asie, kde hry neodmyslitelně patří k životnímu stylu. Pravda, především mladých, ale ani starší lidé je neodsuzují jako u nás. Naprosto extrémním příkladem je potom Jižní Korea, v jejíž kultuře hrají hry stejnou, ne-li větší roli než film, divadlo, knihy či hudba.

Jako vysněné povolání uvádějí malá korejská dítka: „Chci být hráčem“. Není se čemu divit, úspěšní „pařani“ jsou tu mediálními hvězdami, vystupují v televizních show, na ulicích se usmívají z reklamních billboardů, rozdávají podpisy a samozřejmě vydělávají pohádkové peníze. V Jižní Koreji se totiž profesionální hraní ve formě turnajového zápolení etablovalo podobně jako sport svého druhu.

Hráči proti sobě nastupují v celé řadě nejoblíbenějších počítačových her (na samém piedestalu stojí Starcraft, který už je přitom deset let starý!) a snaží se být lepší než ostatní. Každodenní trénink se podobá tomu sportovnímu, v tomto případě ale borci tráví osm hodin denně za monitorem počítače a pilují strategie, aby byli nejlepší. Vyplatí se to – ročně je možné si dobrými výsledky přijít na několik set tisíc dolarů. Hráči na špičce pak své výdělky počítají v milionech.

Zápasy v televizi
Nejde jen o samotné hraní a vyhrávání. Stejně jako sportovci jsou i hráči vyhledávanými objekty velkých firem, které na ně lepí sponzorská loga, za což dostávají další tučné finanční obnosy.

Pro dokreslení korejského herního obrazu dodejme, že tu čtyřiadvacet hodin denně vysílá pět televizních kanálů výhradně programy s herní tematikou – ať už jsou to přenosy zápasů, profily hráčů nebo informace o novinkách.

Kromě turnajových her, v nichž se mohou neustále zlepšovat, holdují Korejci také takzvaným perzistentním titulům – hrám typu World of Warcraft. Tento titul je přitom jeden z mála ze západní provenience, který se mezi korejskými dokázal prosadit.

Většina hráčů však navštěvuje virtuální světy vytvořené jejich mentalitě na míru. To znamená, že je v nich akcentován socializační prvek a boje jakoby byly odsunuty na druhou kolej. Odpovídá to i životnímu stylu Korejců, jejichž denní návyky se často točí kolem her. Navštěvují v nich přátelé, povídají si s nimi, chodí s nimi na dobrodružné výpravy a když dostanou hlad – objednají si přes herní prostředí pizzu donáškovou službou. Ta jim naštěstí nepřijde ve formě jedniček a nul, nýbrž pěkně postaru.

Rozdíly mezi světy se stírají
Propojení virtuální a skutečného světa začíná v Jižní Koreji dosahovat nevídaných rozměrů. Není divu, že občas dojde k tragédii. Byly zaznamenány případy, kdy hráče perzistentní svět pohltil natolik, že tito zapomněli na mnoho desítek hodin přijímat potravu – a vyčerpáním zemřeli. Několikrát se také stalo, že konflikt ve virtuálním světě, například hádka o obzvlášť cenný předmět, přerostl v reálnou katastrofu, kdy hráč svého soka zabil. Bohužel ve skutečnosti.

Dodejme ale, že podobné případy se v Koreji stávají výjimečně, častější jsou v dalších herních velmocích, jako je Čína či Japonsko. Na jihu korejského poloostrova jako by bylo hraní povzneseno na vyšší úroveň a hráči se tu chovají slušně, nepokřikují na sebe sprostá slova a dokonce ve virtuálním prostředí vyhledávají vztahy. Už mnohokrát se stalo, že se ve hře potkal muž se ženou a padli si do oka natolik, že se ve skutečnosti vzali.

Velké oblibě se tu těší fenomén veřejných počítačových heren, jichž je v Jižní Koreji neuvěřitelných třicet tisíc. Většina z nich je hojně navštěvována, třeba i mladými páry, které místo aby se vydaly do kina či do divadla, tak si jdou společně zahrát.

V Jižní Koreji jsou počítačové hry zkrátka nesrovnatelně respektovanější než na západní polovičce světa, zůstává však otázkou, proč tomu tak je?