Z historie FBI. Slavní agenti slaví stovku

Všem je jasné, kdo tu rozhoduje, na koho přecházejí všechny vyšetřovací pravomoce atd. Obraz FBI v očích veřejnosti je stále velmi pozitivní a hollywoodská produkce, jež agenty vyobrazuje jako vesměs kladné hrdiny s jasně poskládaným žebříčkem hodnot, na jehož vrcholu je blaho obyčejného lidu, tomu výraznou měrou napomáhá.

Už je tomu sto let
Počátky FBI, tedy Federal Bureau of Investigation ale byly o poznání méně akční. Před sto lety pocítil americký prezident Theodor Roosevelt potřebu založit detektivní organizaci, jejíž cíle by šly vysoko nad přízemní politické handrkování. Měly stát nad korupcí, sledovat pouze veřejný zájem.

Počátky se pojí se jménem Charlese Bonaparta z rodu slavného Napoleona, toho času v pozici generálního prokurátora v Americe. Právě on se o vznik FBI nejvíce zasadil a povolal do služby jejího prvního ředitele, Stanleyho W. Finche.

Kdo by čekal nějakého pistolníka či protřelého vyšetřovatele, byl by vedle. Šlo o ambiciózního mladého úředníka ministerstva spravedlnosti, který nikdy nebyl v terénu, ale jeho nadřízeným učarovala jeho nezkorumpovatelnost a snaha se neustále zlepšovat. Při zaměstnání si doplňoval právnické vzdělání.

Krušné začátky
Počátky FBI byly skromné. Finch měl k dispozici pouhé čtyři desítky lidí, převážně bývalých policistů, nyní v rolích speciálních agentů a také právníků. Několik let po založení v červenci 1908 ale úřad neměl ani jméno, fungoval jen jako část ministerstva spravedlnosti.

Zpočátku museli zaměstnanci bojovat s odporem řadových policistů a šerifů, kteří byli jen velmi málo ochotní přepouštět své pravomoce a dělali tak pomalu.

Zlatý věk FBI přišel s rokem 1924, kdy se do čela organizace dostal J. Edgar Hoover. Nesmírně výkonný, ambiciózní člověk s vyvinutým smyslem pro spravedlnost se do čela organizace postavil v pouhých devětadvaceti letech. Zůstal až do své smrti v roce 1972.

Proti mafiánům
Hoover dostal pod křídla kriminálně značně rozoranou Ameriku, a tak jeho činy vynikly o to více. V USA vládla prohibice a mafiáni se tak obohacovaly na nelegálním obchodu s alkoholem a své obchody pojišťovali uplácením policistů i úředníků.

Právě v boji proti mafiánských klanům získala FBI ostruhy a velmi kladnou pověst. Podařilo se jí do vězení dostat slavného Al Capona (paradoxně za daňové úniky), dokázala rozhádat mafiánské rodiny, takže vedly války proti sobě a na nelegální činnost jim nezbývalo tolik prostředků. FBI tehdy polapila i stovky bankovních lupičů.

Hoover si již v té době uvědomoval, jak důležitý je styk s veřejností. Působil tak přes média a dokázal, aby s ním obyčejní lidé sympatizovali, případně mu pomáhali.

Žebříček zločinců
V roce 1950 přišla FBI s vynálezem, který funguje až dodnes. Šlo o žebříček deseti nejhledanějších zločinců roku. Povětšinou se na prvních místech umisťovali bankovní lupiči. Na nějakou dobu se to změnilo po 11. září, ale už dnes je Usáma bin Ládin zase jen dvojkou za zlodějem Willi Suttonem.

Není však na místě FBI pouze adorovat. V její historii je také řada pořádně temných skvrn. Edgar Hoover byl v čele své organizace až příliš dlouho a vytvářel tak kolem sebe vlastní mocenský aparát, který se začal proviňovat vůči jednomu ze zásadních pravidel – zůstat apolitický.

Hoover shromažďoval kompromitující materiály na všechny důležité politiky, americké prezidenty nevyjímaje. Také díky tomu měl úřad na doživotí. John F. Kennedy ho sice chtěl odvolat, jakmile se ale stal prezidentem, ze svého, dříve jasně proklamovaného, záměru upustil. Proč asi?

Světlé zítřky?
Podpora veřejnosti tak začala poněkud padat a naprostého dna dosáhla s aférou Watergate, do níž bylo FBI rovněž pořádně namočeno. Bohužel v negativním smyslu.

Ztracený kredit vrátil FBI až v devadesátých letech nový ředitel Louis Freeh. Ten kromě korupce a domácí zločinnosti musel rozšířit agendu ještě na oblast terorismu. Podle všeho je tady FBI poměrně úspěšná, byť útoky z 11. září 2001 jsou připisovány částečně na její vrub. Prý podcenila situaci.

Zdá se, že FBI ze světa jen tak nezmizí. Snad se už poučila ze svých poklesků a bude stále sloužit hlavně ve veřejném zájmu.