Brutální akce z Tichomoří

Takhle napsané to vypadá na pěknou nudu, ale ona je to skvělá zábava. Třeba minulý díl Modern Warfare získal mnoho ocenění za hru loňského roku. A World at War má ambice na něj navázat.

Do Japonska i Německa
Z aktuálních kulis Modern Warfare se přenesete zpět do druhé světové války. Hra je rozdělena na dvě části. Jedna se odehrává na tichomořské frontě, druhá vás potom zavede do nitra nacistické mašinérie – do Berlína na sklonku války.

Obě prostředí se však liší víceméně jen kulisami, jelikož způsob boje je obdobný. Zkrátka pořád střílíte a sledujete, jak kolem vás padají Japonci či nacisti s krvavým chroptěním k zemi.

Úrovně jsou na první pohled vyvedeny v atraktivní formě a vypadají vzdušně. Brzy ale zjistíte, že prozkoumat můžete jen jejich malou část a nepodíváte se tam, kam vás autoři nemíní pustit. A to je obvykle jen striktně vymezená stezka. V současné konkurenci akčních her to tak trochu působí jako pěst na oko. Občas to připomíná dokonce nechvalně proslulé neviditelné zdi.

Jako na horské dráze
Série Call of Duty je na tom ale postavena a díky tomuto aspektu, který je sám o sobě nepříjemný, vynikají přednosti hry. Zejména její neuvěřitelná intenzita. V podstatě nemáte šanci se zastavit. Je to jako jízda ve vozíku horské dráhy s přimontovaným kulometem (brokovnicí, plamenometem…). Navíc je v takto koncipované hře možné inscenovat velkolepé momenty.

Každou chvíli se tak něco závažného stane. Pokaždé se to ale stane stejným způsobem. Hra je totiž řízena skripty, a to i v případě nepřátel, kteří nemají vlastní „rozum“, ale chovají se dopředu řízenou formou. Většinou tak, že na vás nabíhají a vy je odpravujete jako na střelnici.

Obvykle doběhnete na nějaké větší prostranství, kde se strhne zásadnější přestřelka. V té chvíli se nepřátelé začnou rodit jako na běžícím pásu, a to v podstatě do nekonečna. Hráč musí převzít iniciativu a běžet vpřed, aby dosáhl určitého bodu. Pak se spustí spínač a příliv nepřátel ustane. Pravda, je to hodně staromódní řešení, ale stále vcelku funguje, i když už by to asi chtělo změnu.

Chtělo by to změnu
Hodil by se také propracovanější krycí systém, který už je dnes v podstatě v jakékoliv akci a Call of Duty by hodně slušel. Takhle se nelze za překážkou skrčit a střílet třeba na slepo. Někdy přes ní nejde střílet dokonce vůbec.

Grafika běží na stále stejném enginu, který už má to nejlepší odslouženo, ale s těmi počty nepřátel, které je třeba propočítávat, odvádí stále solidní výkon. World at War je navíc dílem po čertech krvavým a hodně brutálním.

Až na kulisy je ale prakticky stejný jako Modern Warfare. Spíše než o pokračování tak jde o přídavek, který pobaví, ale vydrží jen pět šest hodin. Pak se můžete přesunout do multiplayeru, ale i ten je vyveden na základech Modern Warfare. Hra tak přináší jen naprosté minimum změn, a přestože je stále zábavná, trochu už jí dochází dech.