Vesmírní potápěči! To je adrenalin!

Hranice rizika je překračována stále více a více. Lidem už nestačí mírně zvýšená hladina adrenalinu v krvi, potřebují zažít něco opravdu extrémního!

Proto překvapí, že prvním „vesmírným potápěčem“ byl již v roce 1960 kapitán Joe Kittinger. Střihnul si tehdy seskok z 32 kilometrů, přičemž k zemi se zhruba 13 minut řítil rychlostí 1120 km/h.

Až z 91 kiláků

Nyní se partička nadšenců pokouší tento letitý rekord překonat. Nejprve vyzkouší seskok z 35 kilometrů, a pokud se to podaří, zvýší laťku na neuvěřitelných 91 kilometrů. Po profesionálních testech je v plánu zpřístupnění tohoto zážitku i platícím zákazníkům. Pro ně byl předběžný termín stanoven na rok 2009.

Tým vědců a bývalých kosmonautů se střemhlav k Zemi nicméně nevrhne z koše héliem naplněného balónu, nýbrž z malého letadla s raketovým pohonem, které bylo mnohokrát využito pro dosažení stavu beztíže.

Vesmírní potápěči se domnívají, že k tomu, aby si mohl skočit i obyčejný člověk, nejlépe ve skupině, dobře poslouží počítačem řízené letadlo vyvíjené společností Armadillo Aerospace.

Promotér Rick Tumlinson, který s dalšími kolegy již založil společnost Space Diver, se rovněž postaral o vznik firmy Orbital Outfitters. Jejím úkolem bude design a výroba nutných skafandrů.

Pořádné dusno
Ve výšce okolo 30 kilometrů je vzduch tak řídký, že člověk prakticky ani necítí, že padá dolů rychlostí, jakou nejspíš ještě nezažil. Vzduch ale brzy začne houstnout a mocnou silou působí na potápěčovo tělo. To zvyšuje tření a teplotu. Proto musí být skafandr vybaven chladícím systémem s odpovídající tekutinou, která ho bude vracet na přijatelné hodnoty teploty.

Zatím nevyřešenou otázkou je hrozící nebezpečí, že se člověk začne v průběhu letu nekontrolovatelně točit, čímž se záhy uvede do stavu bezvědomí. Toto riziko je až příliš velké. Tým odborníků ale na řešení usilovně pracuje a již v příštím roce začnou testy – nejprve s figurínami, později snad i s lidmi.

Inu, nezbývá než vesmírným potápěčům popřát hodně zdaru. A štěstí...