Nejslavnější fiktivní detektivové

Kinsey Millhone
Soukromou vyšetřovatelku Kinsey Millhone stvořila americká autorka detektivních příběhů Sue Graftonová, která od doku 1982 píše sérii nap

ínavých příběhů podle abecedy. Knihy vycházejí i u nás a jejich název je tvořen podle stejného vzorce: A jako alibi, B jako běs a tak dále.

Kinsey žije v Santa Barbaře v jižní Kalifornii. I když je Graftonová u písmene U, Kinsey zestárla jen o čtyři roky. Aby autorka zachovala atmosféru prvních knih, nechává svou postavu řešit jeden případ za druhým jen v odstupu několika týdnů či měsíců. Kinsey proto nevyužívá žádný ze zázraků moderní techniky jako mobil či počítač, poznámky si píše ručně, vše musí oběhat, místo na internetu hledá informace v archivech a knihovnách.

Příběhy se vyznačují chytrou zápletkou a svižným dějem, ve kterém nechybí akční honičky či přestřelky. I když Kinsey měří necelých sto sedmdesát centimetrů a váží padesát kilo, není to žádná třasořitka a umí se s jen mírně pocuchanou fasádou vypořádat i s pořádnými drsňáky.

Philip Marlowe
Soukromý detektiv Philip Marlowe je snad nejznámější postavou literárního stylu zvaného americká drsná škola. Jeho stvořitel Raymond Chandler napsal jen šest románů – další nedokončil – a větší množství povídek, ale všechny se počítají do zlatého fondu literatury. První knihu s Marlowem napsal až v jedenapadesáti letech, jmenuje se Hluboký spánek.

Marlowe je prototyp citlivého drsňáka, který pro ránu nikdy nejde daleko. Jeho fešná fasáda se nesčetněkrát dočká značné újmy. Lákají ho krásné ženy, ale ve vztazích moc štěstí nemá. Možná proto, že často vzplane citem k osudovým ženám, které se ho snaží využít ke svým cílům. Ovšem právě v nedokončeném románu Případ z Poodle Springs jej zastihneme čerstvě ženatého.

Žije v Hollywoodu v Los Angeles, v prostředí, kde se stírají rozdíly mezi podsvětím a smetánkou. Pečlivě vedené popisy, které vytvářejí atmosféru knih, rámuje drsně vtipným vnitřním komentářem.

Případy charismatického vyšetřovatele byly mnohokrát zfilmovány, ale do paměti se asi nejvíce vryla hollywoodská adaptace knihy Hluboký spánek s Humphrey Bogartem.

Sam Spade
Soukromý detektiv Sam Spade je prvním představitelem již zmíněné americké drsné školy – jeho duchovní otec Dashiell Hammett, je i otcem celého žánru. Spade se objevil jen ve třech novelách, ale v literatuře zanechal nesmazatelnou stopu. Byl inspirací i pro výše jmenovaného Philipa Marlowa.

Ani Dashiell Hammett nebyl velký psavec – tvorbu omezoval převážně na povídky, navíc je ještě autorem pouhých tří románů. Velice známý je jeho zničující vztah s intelektuálkou a dramatičkou Lillian Hellman, s níž žil třicet let (během života s ní prakticky už nic nenapsal, naproti tomu její tvorba se velice zlepšila). Hammettovy dokonale propracované případy vycházejí z osobních zkušeností, osm let totiž pracoval jako vyšetřovatel u Pinkertonova detektivního sboru.

Sam Spade se poprvé objevuje v příběhu Maltézský sokol. Nebojí se použít pěstí ani střelných zbraní, založením je cynik, ale nikdy neopouští vytčenou cestu za spravedlností.

Jules Maigret
Komisař Jules Maigret je jeden z mála slavných vyšetřovatelů, který nemluví anglicky. Komisař Maigret žije v Paříži, i když jeho stvořitel – Georges Simenon – byl Belgičan.

Komisař se stal hlavní postavou pětasedmdesáti novel a devětadvaceti povídek. Není zrovna příkladem zdravého životního stylu, bez dýmky nedá ani ránu a rád a často se kamarádí se sklenkou whisky. Oblečený do typického kabátu uzavírá celou řadu kriminálních případů, v nichž se Simenon pokouší čtenářům co nejvíce přiblížit skutečné vyšetřovací techniky. Jeho úspěch vychází z týmové práce, rutinního vyšetřování a vytrvalosti.

U nás známe tuto postavu hlavně z televizní série, v níž ho skvěle ztvárnil francouzský herec Bruno Cremer.

Travis McGee
Přesouváme se na jihovýchod Spojených států, přímo na slunnou Floridu, kde pracuje Travis McGee – „záchranný poradce“, jak sám sebe nazývá. Živí se totiž hlavně tím, že pomáhá lidem zachránit jejich jakkoli ztracený majetek. Je to riskantní způsob obživy, při kterém se Travis často zamotá do nebezpečných situací. Když získá cennosti zpět, dáte mu polovinu, když se mu to nepovede, neplatíte nic.

Většinu času tráví McGee na hausbótu, když je půda příliš žhavá (nebo nudná) zvedne kotvy a pluje o přístav dál. Případy konzultuje se svým přítelem, geniálním ekonomem Meyerem. Nezříká se žen a rozhodně by neměl nic proti tomu, kdyby se s nějakou usadil. Pokud by to ovšem vydržel.

Travis je hrdinou jedenadvaceti románů Johna D. MacDonalda, které jsou charakteristické tím, že se v jejich názvu objeví nějaká barva. První kniha – Tmavomodré sbohem – vyšla v roce 1964 a je zřejmé, že inspirací byli Dashiell Hammett a Raymond Chandler. Drsné hlášky, rychle plynoucí děj, rozbité nosy a zlámané ruce a pochopitelně vždy nějaká ta la femme fatale.

A na závěr medailonku jedna z nejlepších úvodních vět v dějinách literatury vůbec: „Zrovna jsme to chtěli s Meyerem zabalit a zalézt na kutě, když z mostu shodili tu holku.“ (Tmavší než jantar, John D. MacDonald 1966)

Lord Peter Wimsey
Lord Peter Wimsey je hrdinou příběhů britské autorky Dorothy L. Sayersové. Poprvé se objevil v její druhé novele Příliš mnoho svědků z roku 1926, když se zapletl do vyšetřování vraždy, z níž byl podezřelý jeho bratr.

Lord Wimsey je nestárnoucí čtyřicetiletý aristokrat vyšší postavy a slámově žlutých vlasů, pro kterého je řešení záhad koníčkem. Jeho další zálibou je sbírání starých tisků. Kromě logické dedukce vyniká i ve kriketu. V první světové válce utrpěl vážné zranění, ale zachránil ho jeho sluha Bunter, který mu pomáhá ve vyšetřování. Jsou blízkými přáteli se šéfinspektorem Charlesem Parkerem ze Scotland Yardu. Na rozdíl od většiny fiktivních kolegů se nejen zamiloval, ale i oženil.

Slečna Marplová
Asi nejslavnějším detektivem v sukních je nenápadná, všetečná stará panna slečna Marplová. Poprvé se její postava objevila v sérii povídek Agathy Christie v časopisech,

které později souborně vyšly pod názvem Třináct problémů. Její talent pro amatérské vyšetřování můžeme dále sledovat ve dvanácti románech.

Žije v malé vesničce St. Mary Mead, kde nachází mnoho příležitostí ke studiu lidské povahy. Dokáže nalézt analogii mezi lidmi nebo událostmi, které důvěrně zná, a to jí pak často pomáhá v řešení záhad. Dalšími jejími pomocníky jsou intuice a psychologie.

Často se musí potýkat s arogancí představitelů zákona, kteří v ní vidí jen otravnou starou babu. Ovšem jen do chvíle, než se přesvědčí, že zase měla pravdu.

Hercule Poirot
Hercule Poirot je spolu se slečnou Marplovou nejznámější postavou příběhů Agathy Christie. Prvním románem s geniálním detektivem byla Záhada na zámku Styles z roku 1920. Poirot je penzionovaný policejní důstojník, který za druhé světové války odešel do velké Británie a tam se usadil. Při řešení mu pomáhají především šedé buňky mozkové a často nemusí ani opustit obývací pokoj, aby případ dovedl ke zdárnému konci.

Jeho neoddělitelnými společníky jsou mírně komický kapitán Arthur Hastings, puntičkářská a upjatá, ale velice výkonná slečna Lemonová a séfinspektor Japp ze Scotland Yardu, který sice není příliš brilantním vyšetřovatelem, ale Poirot ho vždy dokáže nasměrovat na správnou cestu.

Sám Poirot je až otravně puntičkářský, chorobně pořádkumilovný, veliký labužník a rozhodně by se o něm nedalo říct, že je skromný. Své negativní vlastnosti ale vyváží smyslem pro humor.

Sherlock Holmes
Ze všech nejstarší, ale také nejslavnější – to je Sherlock Holmes. Postava z pera Arthura Conana Doyla, která se poprvé objevila roku 1887 v románu Studie v šarlatové. I když je Holmes jedním z nejstarších literárních vyšetřovatelů (za první krimi román vůbec je považována kniha Žena v bílém od Wilkie Collinse, která vyšla roku 1860), mohli bychom o něm říct, že používá nejmodernější vyšetřovací metody. Jeho vědecká dedukce a zkoumání stop na místě činu s pověstnou lupou i chemické pokusy nejsou ničím jiným, než forenzními vyšetřovacími metodami, které se v posledních letech staly námětem tolika oblíbených seriálů (Kriminálka Las Vegas, Sběratelé kostí...).

Neodmyslitelným Holmesovým společníkem je doktor John Watson, který všechny jeho případy pečlivě zaznamenává, občas přispěje nějakou poznámkou a navede tak Sherlocka na správnou stopu. Bydlí spolu na v Londýně na Baker Street 22 1b, v podnájmu u paní Hudsonové, kde je dnes jeho muzeum.

Holmes je geniální vědec s neutuchající zvědavostí, na druhou stranu je to ale člověk nepřizpůsobivý, sebestředný a sobecký. Dnes už zná většina lidí jeho příběhy z nesčetných filmových a televizních zpracování, které byly v zájmu „korektnosti“ učesány. Doyle ale svou postavu napsal jako rváče, feťáka závislého na kokainu a občasného kuřáka opia. K tomu si přičtěte, že v depresi dokázal celé dny fidlat na housle...

Holmes je přísně logický člověk a pro emoce v jeho životě nikdy nebylo místo. Jen jednou dokázal romanticky vzplanout, a to ke zpěvačce Ireně Adlerové ve Skandálu v Čechách.