Tron – cesta do počítačového nitra

Na kina už před Vánoci zaútočila 3D armáda počítačových programů z nového hollywoodského sci-fi Tron: Legacy. Potěšilo to zejména fanoušky původního snímku Tron z roku 1982, v němž se hlavní hrdina počítačový programátor Kevin Flynn (Jeff Bridges) dostal do útrob počítačového světa, kde bojoval se zákeřnými programy. Na své si ale v novém snímku přijdou nejen oni, ale rovněž všichni fandové sci-fi žánru a milovníci nejmodernějších vizuálních filmových efektů.

Film a hra
Vedle filmového snímku se na trh dostala také videohra Tron: Evolution, která překvapivě pouze nekopíruje svého bratříčka ze stříbrného plátna, nevypráví jeho nový filmový příběh, ale naopak nabízí zajímavý pohled na události, jež se odehrály mezi původním snímkem a aktuálním pokračováním.

V té době je Kevin Flynn nadobro polapen v počítačovém světě a pod svou programovou přezdívkou Clu se snaží mít jeho fungování plně pod kontrolou. A nemá to zrovna snadné, neboť se v počítači objeví nejen nová kasta programů Iso, ale rovněž agresivní virus vedený padouchem Abraxasem, jenž proměňuje ostatní skripty v podivné zelené nepřátelské potvory. Problém by měl vyřešit systémový monitor Anon a právě jeho řízení svěřili autoři do vašich rukou.

Neonový princ
Anon ze sebe ve hře nevypraví ani slovíčko, zato ale promlouvá dost výrazně svými akrobatickými dovednostmi. Pokud byste navlékli prince z Persie do latexového oblečku a obalili ho v neonových trubkách, dostali byste právě avatara z herního Trona. Anon totiž skáče po překážkách jako kamzík, běhá a leze po zdech a dokáže se protivníkům postavit tváří v tvář.

Pochopitelně nebojuje holýma rukama, ale pomocí speciálního světelného disku, který lítá sem a tam jako hypermoderní bumerang a kosí jednoho nepřítele za druhým. Protivníci mnoho inteligence nepobrali, což vynahrazují svým počtem, a proto bude jejich vymazávání z paměti počítače vypadat jako vizuální symfonie svištících světelných čar.

Futuristická vize počítačového světa
Tron už v osmdesátých letech nabídl divákům neotřelé vizuální zpracování a tento trend si drží i v současnosti. Stejně jako filmy i hra přináší grafický styl, v němž prostředí tvořené hlavně vektorovými linkami prozáří neonové lampy a trubky vymezující hrany objektů a postav. Pokud k takovému ztvárnění nechováte vyložený odpor, originalita a hravost vás musí doslova uchvátit.

Futuristické herní město překypuje různými technologickými vymoženostmi, pro něž není nic nemožné. Stačí lusknout prsty a už sedíte na motorce a uháníte šílenou rychlostí prostorem. Pokud zrovna nesedíte na mašině, budete skákat na nedostupná místa pomocí magnetického pole, nebo bojovat se světelným diskem. Škoda jen, že v arkádové části se hra často opakuje a nutí vás vykonávat stále stejné činnosti, což časem vede ke stereotypu.