Zabiják dětské inteligence ve třech stupních - chytrý telefon

I velmi malé dítě dostane dnes do ruky od rodiče tablet s hrou, aby se „zabavilo ve vlaku“ nebo jinde, když je potřeba. Ceny tabletů prudce klesají, zatímco jejich výkony rychle rostou. Kvalita her a dalších aplikací rychle roste. Z pohledu rodiče je to často hodnoceno kladně: tablet dítěti půjčí, jen když chtějí oni, jinak jej dítěti seberou. První stupeň „tabletizace dětí“ je tedy prováděn samotnými rodiči. Dle inteligence rodičů a sociálního prostředí kolem dítěte se dnes děje v různé intenzitě mezi třetím až šestým rokem dítěte.

Druhý stupeň. Dítě si na tablet rychle zvyká. Mnohé hry jsou vyloženě návykové. Dítě začne navštěvovat základní školu. Ve škole jej má hodně dětí. Dítě se seznámí s chytrým telefonem, protože to je vlastně „malý tablet“ a většina her se zde dá hrát taky. Rodiče chtějí, aby děti měly mobilní telefony, protože mají pocit, že jsou tím děti „více b bezpečí“, proto jim tyto telefony klidně kupují. Mnoho matek telefonuje dítěti těsně před zahájením výuky a těsně po jejím skončení, aby dítě „zkontrolovaly“. Dítě tedy ani na chvíli necítí volnost, necítí svobodu, protože je ze strany rodičů (většinou matky) vyžadováno, aby vždy a všude vzalo telefon. Svobodu a volnost tedy později vlastně ani nepotřebuje. I druhý stupeň „smartphonizace dětí“ je tedy prováděn povětšinou na základě chtění jejich rodičů, kteří sice občas cítí, že „něco není dobře“, ale protože „to dělají všichni“, nic neřeší. Dítě je navíc stále ještě celkem spokojené a stejně tak i rodiče. Časově se jedná zhruba o rozpětí mezi šestým až desátým rokem dítěte.

Třetím stupněm je stav, kdy je dítě duševně již zcela v područí mobilního telefonu a virtuálního světa, který tento telefon zprostředkovává. Dítě má zpravidla několik profilů na sociálních sítích a taky hraje s ostatními dětmi síťové hry. Kvalita a atraktivita síťových her je dnes již natolik vysoká, že dítě zcela pohltí. Přihlásí se tedy jako voják do skupinky, kde jsou přes internet připojeni i jeho nejbližší kamarádi. Spolu bojují nebo třeba jezdí po louce na koních a takto mají tendenci trávit veškerý svůj čas: necítí hlad, necítí zimu, v některých těžkých případech se třeba i pomočí. Tento dnešní virtuální svět je totiž o to nebezpečnější, že není zcela virtuální: je propojen přes sociální sítě nebo síťové hry s dalšími lidmi, což zážitek umocňuje, protože dítě pozná, že v tomto virtuálním prostředí nekomunikuje jen se strojem. Prožitek je tedy určitou paralelou k normálnímu životu, protože postavy jsou živé - jsou to reální kamarádi dítěte. Samozřejmě, že dítě takto zanedbává kvůli hře nebo komunikaci přes své profily veškeré své povinnosti. Tento stav přichází s větší či menší intenzitou – dle kvality rodinného prostředí a celkového zázemí dítěte - někde mezi devátým až třináctým rokem věku.

Rodiče již sice v této době jasně vědí, že je něco špatně, je jim to však málo platné. Již ztratili kontrolu nad dalším směřováním svého dítěte. Většinu času dítě totiž stráví povinnou školní docházkou případně (většinou chabou) přípravou do školy a pak už jen hrami spolu se sociálními sítěmi, takže už „není čas s tím něco dělat“. Když spolu rodina jede někam autem na výlet, děti mají celou dobu v ruce mobilní telefon a v podstatě vůbec nevnímají, co se kolem nich děje. Nevnímají tím pádem ani to, co jim rodiče říkají. Unavení rodiče, kteří jsou dnes rádi, že vydělali na běžný chod rodiny, už v naprosté většině nemají na to, aby cokoliv řešili. A nemají většinou ani na to, aby – v mizivém čase, kdy jsou spolu - dětem alespoň sebrali mobilní telefony.

Osobnostně dítě zůstává stále dítětem. Jeho subjekt se nerozvíjí, jeho „já“ neroste. Chce se jen „položit“ do sladkého snění poslední verze oblíbené hry, které hraje se svými „kamarády“. Není schopno soustavnější činnosti, není schopno se dlouhodobě na cokoliv koncentrovat. Není schopno mít dobré známky ve škole, není schopno podat špičkový výkon ve sportu, v hudbě nebo v jakékoliv jiné lidské činnosti. A rodina? Ta se většinou „sama obhajuje“ tím, že „to je dnes normální“. A je ráda za to, že „šikovný“ syn dal rychle na Youtube film, který natočil na svůj mobilní telefon a poslal link dědečkovi.