Proč nás v roce 1968 obsadilo pouze pět ze sedmi zemí Varšavské Smlouvy?

V ranních hodinách 21. srpna 1968 vojska pěti socialistických zemí pod velením SSSR neočekávaně vstoupila na naše území, aby zde obnovila z jejich pohledu narušený pořádek a dohlédla na zdárné budování socialismu. Naše hranice tak překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Bulharské lidové republiky a několik specialistů Německé demokratické republiky. Proti tomuto zásahu se však razantně postavili zbylí dva členové Varšavské smlouvy. Ti vojenský zásah ostře zkritizovali, v případě Albánie dokonce došlo k vystoupení z tohoto obranného paktu na protest proti okupaci ČSSR.

Reakce Rumunska

Rumunský svérázný diktátor Nicolae Ceaușescu neuznával Sovětský svaz jako bezvýhradnou autoritu a již od 60. let pozastavil aktivní působení Rumunska ve Varšavské smlouvě. Srpnové invaze do Československa se odmítl zúčastnit a zároveň tuto akci odsoudil stejně jako pozdější sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979. Velmi mu tento čin pomohl při navazování styků se západní Evropou, která díky tomu nabyla dojem, že je Ceaușescu je protisovětsky orientovaný. Západ se ho proto snažil dostat na svoji stranu s cílem způsobit rozkol ve Varšavské smlouvě, což rumunskému prezidentovi přineslo mnoho benefitů, hlavně v podobě finančních půjček. Těmi se mu podařilo zadlužit svoji zemi až na tehdy neuvěřitelných deset miliard dolarů. To všechno ovšem Ceausesca nezachránilo od násilné smrti, která přišla s pádem jeho vlády v roce 1989.

Reakce Albánie

Vzhledem k tomu, že Albánie fungovala od roku 1962 ve Varšavské smlouvě jako pasivní člen a neúčastnila se činnosti Varšavské smlouvy, nepřipojila se v roce 1968 k invazi Československa. Dokonce svůj nesouhlas dala veřejně najevo tím, že pod vedením jejího tehdejšího vůdce Envera Hodži po okupaci v srpnu 1968 z tohoto spolku vystoupila. Taková reakce měla nejspíš také souvislost s počínající orientací na Čínskou lidovou republiku, se kterou začínala Albánie v tomto období spolupracovat hlavně v oblasti hospodářské. Při sporu SSSR a Číny se Albánie přiklonila také na její stranu a vztahy s hlavním lídrem zemí východního bloku tak definitivně ochladly. Varšavská smlouva, která původně vznikla jako protiváha NATO, se tak zmenšila na 7 členů, z nichž 2 (ČSSR, Rumunsko) tam zůstávali už jen formálně.

Dohra

Vojenskou operaci členů Varšavské smlouvy odsoudily téměř všechny západoevropské komunistické strany a sovětská invaze odstartovala vlnu protestů nejen na západě, ale také v Jugoslávii, Rumunsku, a dokonce i v Sovětském svazu. Demonstrace známá jako "Osm statečných" se uskutečnila na Rudém náměstí v Moskvě 25. srpna. Všech osm odvážných demonstrantů však bylo za vyjádření svého nesouhlasu s okupací tvrdě potrestáno. Předseda Komunistické strany Číny a vůdce Mao ce-tung vojenský vpád vojsk do Československa také ostře odsoudil, stejně jako tehdejší jugoslávský prezident Josip Broz Tito. Ti ovšem neměli s Varšavskou smlouvou nic společného, takže z ní ani nemuseli vystupovat. Sovětský svaz, jako hlavní vůdce okupace v roce 1968 ztratil mezinárodní kredit a od té doby začal zaostávat téměř ve všech oblastech. Nic na tom nemění fakt, že jako první se vyslovilo pro okupaci Československa Bulharsko a jako poslední se za ní také omluvilo. Hlavním viníkem byl vnímán Sovětský svaz - vedoucí člen socialistického bloku.