Epidemie moribundus propuká mezi mladou generací. Jaké jsou její projevy?

Neschopní, nesamostatní, nezodpovědní, neustále hledající výmluvy a kličky, jak se vyhnout pracovním povinnostem. Tak jsou podle zaměstnavatelů charakterizováni mladí lidé nastupující po studiu do zaměstnání. Dalo by se skoro říci, že nás postihla plošná vlna onemocnění lidově známého jako moribundus.

Jaký je původní význam slova moribundus?

Moribundus vychází z latinského slova morior, což v překladu znamená umírat, zemřít, a koncovky‎ -bundus, tedy stát se. Jde proto o beznadějný stav blízký smrti, která je již v tomto případě nevyhnutelná. Pojem se však později začal používat pro označení jakékoliv blíže nespecifikovatelné nemoci, v jejímž případě je dotyčný upoutaný na lůžko a je neschopný běžně fungovat či chodit do zaměstnání. Odtud se nejspíš rozšířilo všeobecné chápání pojmu jako výraz pro lenochy s výrazným nechutenstvím k práci mající nadměrnou potřebu jíst a nechat se obskakovat od ostatních.

Koho moribundus přepadne nejčastěji?

Široké povědomí o tom, že moribundus přepadává zejména pracující muže, školou povinné žáky a suplující učitelky, v dnešní době již příliš neplatí. Přesunul se ale na generaci mladých lidí, kteří po ukončení vzdělání nejsou schopni začlenit se do klasického pracovního procesu a postavit se na vlastní nohy. To, že bydlí u rodičů a čerpají benefity mama-servisu klidně až do 40 let, není nic neobvyklého.

Jaké jsou konkrétní projevy současného moribundus?

Moribundus se v současné podobě projevuje hlavně častým střídání prací. Mladí lidé zkrátka nejsou schopni pochopit, že v práci se prostě pracovat musí a je třeba se také podřídit určitý pravidlům, jako je například včasný příchod do zaměstnání či dodržování zákonem stanovených pauz, a tak pendlují od jednoho zaměstnání ke druhému a hledají takové, ve kterém si budou moci sami diktovat pravidla. Doposud byli totiž zvyklí takto fungovat. Podle zaměstnavatelů nastává problém již při samotném výběrovém řízení. Zatímco před deseti lety se téměř nestalo, že by se na domluvený pohovor uchazeč nedostavil, případně se předem z vážných důvodů řádně neomluvil, dnes je naprosto běžné, že z dvanácti uchazečů pozvaných na určitou dobu jich často přijde pouhá čtvrtina. Ostatní zájemci nemají slušnost se ani zpětně omluvit a po telefonickém kontaktu se už ani nesnaží klasicky vymluvit na nenadálé zdravotní problémy. Jednoduše řeknou, že na schůzku zapomněli, nebo že zrovna zaspali. A podobný přístup razí i v zaměstnání. S pocitem, že jsou středobodem světa, nedodržují pracovní dobu, neplní zadané úkoly a potřebují mít nad sebou neustálý dohled.

Kdo je za moribundum současné mládeže zodpovědný?

Pokud hledáme viníka celého problému, je třeba se zamyslet nad tím, jak se současnými mladými lidmi zachází. Změny ve výchově i ve vzdělávacím systému mají tendence neustále poukazovat a podporovat individualitu jedince. Není nic neobvyklého, že již děti ve školkách mívají vlastní asistenty, kteří jim pomáhají překonávat více či méně standardní chování či neschopnost začlenit se do kolektivu. Na základních školách pak celá situace graduje, takže díky inkluzi sedí ve třídách mezi žáky X dalších asistentů. Jistěže u někoho je tato služba potřebná a nepostradatelná, najdou se však tací, kteří touto cestou těží z možnosti ulehčit svému dítku i sobě. A není jich málo. Moderní výchova zaměřená na kult dítěte nerespektující jakoukoliv autoritu tak produkuje nesamostatné a sobecké jedince, kterým chybí smysl pro zodpovědnost a často si nedokáží poradit s vlastním osobním ani pracovním životem. Postrádají totiž někoho, kdo by je nestále omlouval, zametal jim cestičku a plácal je po zádech.