Jak být dobrým otcem

Kdyby měli dospělí tak dobře rozvinutý pozorovací talent jako děti, nemusel se potopit Titanik. Děti sledují každý váš pohyb, každé gesto, vnímají každé slovo, které pronesete mezi dospělými. I když často nerozumí, o čem si povídáte, vnímají vaše reakce, mimiku, zkrátka vědí ve finále často víc, je vám možná zrovna milé. Jakmile si to uvědomíte, čeká vás ve vašem světě zlozvyků, vášní a nedůsledností řada změn. Děti jsou velmi chytlavé. Jejich osobnost je vaší výchovou nejvíce formována do osmi let. Avšak i v pozdějším věku je vaše úloha rodiče nesmírně důležitá, ba přímo nenahraditelná.

Buďte důslední

Jakmile dáte dítěti úkol, trvejte na jeho splnění, i kdyby mělo jít o sebemenší banalitu, třeba uklizení talíře po večeři. Z narůstajících nedůsledností dokáže vyrůst v dětské mysli monstrum, se kterým budete v dalších letech jen velmi těžko bojovat.

Jděte příkladem

Možná patříte k většině rodičů, která si myslí, že když dá dítěti instrukce, beze zbytku je musí splnit. Nikoli. Dítě si všímá vašeho příkladu. Pokud chcete, aby dělalo to, co říkáte, a přitom to neděláte, tak to prostě nefunguje. Můžete si to vynutit pod pohrůžkou násilí, přesto bude dítě sveřepě následovat vašeho příkladu, i když za to bude potrestané. Na zadek byste měli dostat především vy.

Jsme jenom lidé

Každý udělá chybu. Pokud se nezachováte zrovna v souladu s tím, co se snažíte vštěpovat potomkovi, nemusíte na to hned upozornit a omlouvat se. Může se samozřejmě stát, že vás na to upozorní, a bude chtít vysvětlení. Nebo mu to vysvětlíte sami. Nebo to prostě přejdete. Jste sice jeho kámoš, ale zároveň i autorita. Jestliže ty chyby nejsou příliš časté, váš rodičovský vztah to nenaruší.

Neztraťte autoritu

Pokud často vyspáváte kocovinu, nebo se místo pomoci partnerce, která večer neví, kam dřív skočit, věnujete hraní počítačových her, dítě na vás brzy začne nahlížet s despektem, a vaše autorita se začne kymácet jako břízka ve větru. Jakmile se ji pokusíte, třeba pod pohrůžkou násilí, získat zpět, dítě se zatvrdí. Začne se zhoršovat ve škole, a možná vám bude doporučena návštěva psychologa. V takovém případě byste ho však měli navštívit spíš vy.

Naučte dítě rozlišovat dobré od špatného

Pro vás je to se všemi těmi životními zkušenostmi samozřejmost. Pro dítě je svět dosud nezmapovaným územím, kterým se plaví na své papírové loďce. Vy jste její kapitán. Když se vám něco nepovede, nebojte se to přiznat. Nemusíte se celý den omlouvat. Stačí říct: “Tohle jsem podělal. Příště si na to dám pozor,” a vaše rodičovská úloha pro danou situaci je splněna bez ztráty kytičky.

Jednou se vás dítě zeptá: “Tati, kouřil jsi někdy?” V první chvíli vás napadne, zcela v souladu s heslem doktora Plzáka, zatloukat. Přece nebudete svému dítku přiznávat vaši zkušenost s tabákem nebo marihuanou... V takové situaci je daleko lepší přiznat barvu. Klidně se s potomkem podělte o vaši zkušenost s první cigaretou, s prvním jointem. Zaručeně se vám vybaví pár negativních zkušeností, a ani nemusí být vaše. Prohloubíte tím vzájemnou důvěru, a o to jde při výchově především.

Dětská duše je velmi učenlivá, ale i zranitelná. Děti se dívají na svět jako na nepřetržitý zázrak. Dokážou v představách stavět katedrály, které stojí, dokud ve vás věří. Potřebují ve vás mít absolutní důvěru. Potřebují vaši lásku. Pokud to poděláte, z katedrály se stane hromada písku, a z vás zbytečná součást jejich světa. Nezklamte je!