Vysoká inteligence u dětí může být darem, ale také prokletím

V poslední lavici na nejmenované základní škole sedí žák bezmyšlenkovitě kousající tužku, ignorující výklad a otráveně hledící z okna v naději, že školní utrpení brzy skončí. Učitel si ho všimne, a zeptá se ho, jestli ho výklad nudí. Žák se na něj podívá bystrýma očima a popravdě odpoví: „Ano.“

Následuje poznámka: „Při výuce nedává pozor,“ zatímco by sdělení mělo spíše znít: „Vaše dítě je nadprůměrně inteligentní. Naše školství ho podceňuje. Zvažte prosím možnost přeřazení do speciální školy. Náš odborný poradce vám s tím ochotně pomůže.“

Školství myslí na slabší jedince, nadprůměrnost sráží

Naše školství není stavěné pro génie. Tu a tam se najde osvícený pedagog, chápající pocity a frustraci takových jedinců, avšak většinou jsou tito Einsteinové dneška dotlačeni okolím k průměrnosti - aby nevyčnívali. Geniální děti vidí svět holograficky. Vědění vnímají komplexně, a dělá jim potíže rozdělit je do oborů tak, jak to učí škola. Disponují znalostmi a dovednostmi, které logicky za svůj krátký život neměly jak získat. Ostatně, s logickým vysvětlením u takových jedinců příliš nepochodíte.

Lze očekávat evoluční změny?

Geniálních dětí nenápadně přibývá. Připravuje snad příroda další evoluční skok? Posílá své pěšáky, aby připravili prostředí pro Nového člověka, o kterém už stovky let prosakují kusé náznaky?

Planeta je v krizi. To je prostě fakt. Nemůže za to žádná epidemie, ani tápající ekonomika. Můžeme si za to svým způsobem sami. Rozhodli jsme se jít cestou vědeckotechnického pokroku, pohodlí, a zábavy, zatímco přírodu upozaďujeme. Vezměte si jen, kolik máme kancelářských míst. Kolik pracovníků v IT, průmyslu, obchodu, službách. A kolik máme lidí, kteří zkoumají naši harmonii s přírodou? Slušný nepoměr, viďte! Přitom jsme její součástí. Jen na přírodě závisí naše bytí či nebytí.

Vraťme se však zpátky k dětem. Americká psycholožka Chris Griscom říká:

„Děti jsou velmi zvláštní bytosti. Jako by jejich oči stále vnímaly nám nedostupný rozměr prostoru i času, z něhož se rodíme, a kam odcházíme. Lze u nich dokonce vnímat cosi jako přítomnost duše. Všimli jste si, že děti jsou často duchem mimo. Rozmlouvají s neviditelnými bytostmi, usmívají se na neviditelné kamarády. Zatímco je dospělí neberou vážně, ony možná právě čerpají z „Vševědomí,“ jehož existenci připouští i oficiální věda. Nacházejí tam informace, jež nám připadají neuvěřitelné, převratné, geniální. Jak dítě roste, stává se jeho vědomí pozvolna racionálním. Začíná spoléhat jen na to, co vnímá svými pěti smysly.“

Revoltující géniové

Je velmi pravděpodobné, že jsou všechny děti zázračné. Některé více, jiné méně. Avšak náš přístup, styl učení i výchovy je pracně předělává na průměrné šedé myši. Tu a tam se některé dítě vzepře a stane se geniálním. Jen díky vzpouře malého člověka dostalo lidstvo Leonarda da Vinciho, Newtona, Mozarta, Bacha, Eulera, Einsteina a mnohé další. Uvědomit si to včas znamená lepší a šťastnější život nejen pro děti, ale i pro celý náš svět. Chovejme se k nim s úctou a respektem, jako k pradávným moudrým duším, které přišly udělat náš svět lepším, a jejichž záblesk můžeme spatřit v jejich očích, které k nám s láskou a očekáváním pochopení upírají.