Muž, který předpověděl Hitlera

Vize, ne nepodobné podivným veršům Zjevení svatého Jana, známého z Nového Zákona, se zachovaly díky vojínově rodině, která se v obavě o jeho duševní zdravé svěřila známým – a nám se díky tomu zachovalo zvláštní svědectví.

Rill ve svých dopisech uváděl, že ve vypjatých chvílích, kdy mu šlo doslova o život a někteří z jeho spolubojovníků propadli šílenství, rozmlouvá se starým francouzským mudrcem. Více než čtyři roky před skutečným koncem války psal domů, že „Německo válku nevyhraje.“ Dokonce správně uváděl, jak dlouho ještě bude trvat. Ve svých dopisech, psaných v obtížných podmínkách plnicím perem, které mu daroval při loučení otec, také uváděl, že po válce budou mít lidé tolik peněz, že je budou vyhazovat z oken.

Historie mu bohužel dala za pravdu. Válka opravdu skončila navzdory předpovědím výrazně později, monarchie padla, ale nepředstavitelná inflace udělala z peněz obyčejných lidí bezcenné papírky. Německo tu stálo v celé nahotě jako Robinson, který z posledních sil dosáhl na pevnou zem.

Jenže to není všechno. Při svých rozmluvách s tajemným Francouzem za burácení děl a vybuchujících šrapnelů si vojín Rill zapisoval další zdánlivě neuvěřitelná fakta. Můžeme se jen domnívat, zda tyto vzkazy byly jakousi terapií, anebo měl skutečně potřebu sdělit světu něco důležitého. V dalším z dopisů psal o „muži z chudších poměrů, který v roce 32 přinese do chaotického Německa potřebný řád. Bude postupovat s nebývalou přísností, stávající zákony ztratí svou platnost, budou prosazovány nové – a mnoho lidí při tom zemře. Až bude rok končit číslicí 45, tento muž zmizí, a ze zničeného Německa se stane všemi utlačovaný a nenáviděný národ.

Nastoupí nový muž, který Německo poté obnoví.“ Tím obnovitelem byl, jak je dnes každému jasné, nově zvolený spolkový kancléř Konrád Adenauer. Nejasným zůstává, jak mohl prostý voják uprostřed válečné vřavy předvídat naprosto nepředvídatelné věci. Ani v dnešní době nevíme, co přijde za rok, za dva. Různí předpovídači konců světa vzbuzují úsměv svými předpověďmi o zásahu asteroidu, morových ranách – a pak si během jednoho měsíce přijde nějaký vir, který postaví stávající vyspělou civilizaci vzhůru nohama. Je otázkou času, kdy začnou odevšad vylézat samozvaní proroci s obligátním: „Já to říkal.“ Někteří z nich budou mít pravdu, třeba jako spisovatel Dean Koontz, který ve svém románu Oči Temnoty už v roce 1981 píše o viru uniklém z laboratoře v číském Wu-chanu.

Vojínů rozmlouvajících kdesi v zákopu s moudrým starcem bude přibývat – ale svět jim nedopřeje sluchu. Lidstvo není připraveno na změnu uvažování, které by mělo za následek převratnou změnu chování. Beethoven zůstane ve své nádherné a slavné Deváté ještě dlouho osamocen se svou vizí všech lidí jako bratří. Civilizace se ještě dlouho bude ve svém omezeném životním prostoru chovat jako slon v porcelánu. Tajemná proroctví však budou postupně nabývat na síle a moudrý člověk zítřka se jednou konečně při pročítání učebnic dějepisu zastydí a zamyslí.