MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Něco málo z historie

Většina lidí ví, že Česká republika se skládá ze tří historických zemí, tedy Čech, Moravy a Slezska. Naše území se kdysi nazývalo Země koruny české, nebo prostě jen České země. Zatímco Čechy a Morava spolu tvořily svazek téměř celé minulé tisíciletí, Slezsko s námi bylo až od století čtrnáctého. Navíc, v roce 1742 nám jeho většina (asi 90 procent) utekla k tehdejšímu mocnému severnímu sousedovi – Prusku – a dnes se nachází v Polsku, které tuto část Pruska získalo po druhé světové válce. Abychom byli úplní, několik století patřila do Zemí koruny české ještě Horní a Dolní Lužice, která svazek s Prahou opustila v roce 1635.

Čechy byly dříve královstvím, Morava markrabstvím a Slezsko velkovévodstvím. Až do druhé světové války jsme měli zemské zřízení a moravská a slezská národnost byly běžné, stejně jako se lišily zvyky a tradice v jednotlivých historických územích. Zatímco na Moravě se mluvilo česky, mnozí Slezané hovořili mimo to i polsky, německy a dále na sever se zachoval až do dnešních dní specifický slezský jazyk. Po nástupu socialismu však byly České země sloučeny do České socialistické republiky a rozděleny na kraje. A ani po změně režimu po roce 1989 se zemské zřízení nepovedlo nastolit. Jak tedy dopadne sčítání lidu v Českých zemích letos?

Moravská a slezská národnost, český jazyk

V prvním polistopadovém sčítání v roce 1991 se k moravské národnosti přihlásilo více, než 1,3 milionu lidí. V některých okresech Jižní Moravy to bylo i více, než 60 procent tamější populace. O deset let později však číslo kleslo na 380 tisíc a v roce 2011 se částečně vrátilo směrem k vyšším počtům na 630 tisíc obyvatel moravské národnosti. Zároveň tak učinily 3 tisícovky obyvatel Slovenska, kde jsou Moravané, na rozdíl od naší země, uznáni jako národnostní menšina.

Slezané jsou na tom hůře, k tomuto etniku se přihlásilo v posledním sčítání jen 13 tisíc obyvatel a pouze v jediné obci dosáhl jejich podíl 10 procent populace (Kobeřice ve Slezsku). Co se týče jazyka, tak ten moravský je v dnešní době nesmysl. Morava je totiž nářečně velmi bohatá a tak nelze říci, které nářečí ji nejvíce vystihuje. Naopak, jazyk Moravanů by se dal specifikovat jako český, s moravskými nářečími.

Co se týče Slezanů, ti se vyznačují dvěma hlavními jazykovými proudy, a to je nářečí opavské a taky vlastní samostatný jazyk „Po našemu“, kterým se hovoří v těšínském Slezsku. Některé jeho části jsou navíc jedinou oficiální dvojjazyčnou oblastí naší republiky, díky silné polské menšině. Hlášení ve vlacích a návěstí v obcích je tedy v češtině i polštině. Čeština je zde dokonce menšinovým jazykem.

K čemu se tedy hlásit?

Jelikož národnost není předtištěna a je to prázdné pole, moravská a slezská národnost mají šanci zvýšit svůj podíl oproti minulým sčítáním, kde byla předvyplněna pouze ta česká. Moravané a Slezané by se tedy rozhodně neměli stydět za svou národnost a vyplnit ji, pokud žijí na Moravě nebo ve Slezsku. Kulturní rozdíly oproti Čechám jsou velké a možná to v budoucnu napomůže k návratu původního názvu naší země, tedy České země. Koneckonců i mezinárodní zkratka státu – CZ – tomu taky lépe odpovídá.