Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Hřbitovní anděl / foto: shutterstock

Tafofil je podivín milující hřbitovy

Potřebujete se na každém místě, které navštívíte, podívat na hřbitov, zatímco místní vyhlášené památky vás nelákají? Pak jste nejspíš tafofil.

Kdo je to tafofil?

Možná to slovo slyšíte poprvé, i když se na vás výše uvedená charakteristika hodí, a možná ho už znáte. Slovo tafofil začalo být známější před pár lety, kdy vyšla stejnojmenná kniha Barbory Fajglové a Dany Svítilové. Faktem je, že tafofilem je označován člověk, co miluje atmosféru hřbitovů a v oblasti umění preferuje funerální tvorbu. Jak uvádí Slovník cizích slov ABZ, slovo tafofil vychází z řeckých slov „taphos“, tedy pohřební, hřbitov nebo hrob a „philia“, tedy láska. Po česku je tedy tafofil milovníkem hřbitovů, nikoli podivínem, i když ho za něj mnozí mohou považovat.

Tajemný hřbitov
Tajemný hřbitov – Zdroj: Shutterstock.com

Podivín, nebo milovník tajemna?

Možná, že na lásce ke hřbitovům, opuštěným hrobům a pobořeným náhrobkům cosi podivného bude. Když však vezmeme v úvahu, co všechno může takový hřbitov poskytnout, je to možná i pochopitelné. Na hřbitově člověk nachází klid a pověstné hrobové ticho. Může rozjímat sám nad sebou a nad životem, unikne stresu všedních dní.

Hřbitovy totiž nepředstavují jen smutná místa, kam nosíme květiny a svíčky na hroby zesnulých příbuzných a přátel. Mohou nabídnout mnohem víc. Dovolují nahlédnout za roušku dávných dob. Můžeme se klidně procházet, meditovat, nebo číst nápisy, jména a data na náhrobcích. Pro historiky jsou hřbitovy cennými prameny, kde nachází odpovědi na některé otázky. Zjistí tam, kdy se kdo narodil a zemřel. Můžete se dozvědět, kdo k jaké rodině patřil. Někdy náhrobky naznačují, čím člověk za svého života byl, čím se živil, co prožil nebo čím se proslavil.

Hřbitovní náhrobky
Hřbitovní náhrobky – Zdroj: Shutterstock.com

Funerální umění a schopnost „umět se dívat“

Hřbitovy také představují specifický styl umění, jemuž se říká funerální. Některé náhrobky a náhrobní plastiky jsou uměleckými díly. Smutní andělé, bohatě tesané náhrobky a další plastiky a ozdoby mohou dokonce působit romanticky. Někoho na hřbitovech přitahuje tajemno, jiné zase podivná temná atmosféra, která může vzbuzovat úzkostné pocity nebo mrazení v zádech.

Tafofil je člověk, který se na hřbitovech většinou cítí dobře. Okouzlují ho staré náhrobky – většinou čím starší, tím lepší. Umí je skvěle zachytit nejen okem, ale často i fotoaparátem. A největší vášní přitom je objevování starých zapomenutých hřbitovů, jako je třeba židovský hřbitov u Města Touškova. Ten už je sice roky zrušený, ale v zatáčce pod kopcem, směrem z města na Újezd nade Mží najdete mezi stromy a vysokou trávou řadu starých náhrobků. Některé mají nápisy v hebrejštině, jiné v němčině. Jsou jasným důkazem, že před válkou zde žili Židé, jejichž osud nejspíš nebyl nejšťastnější.

 

Zdroj:

https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/tafofil

Barbora Fajglová, Dana Svítilová, Tafofil, Grada 2015.

Tafofil je podivín milující hřbitovy

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!