Celý náš současný mediální prostor je zaplaven debatami o šetření energiemi. Nejrůznější rádcové udílí rady všem okolo a to zejména na téma „jak přečkat zimu“, „jak utrácet méně“ nebo „kde ušetřit“. Bohužel, málokdo správně pojmenovává příčiny těchto problémů. Navíc, šetřit lze jen peníze, které si vyděláme. Kudy ven z tohoto balíku problémů? Klubíčko se musí rozplést a celé je to potřeba seřadit logicky, podle „selského rozumu“.
Evropa jako nejstarší průmyslový kontinent těží své přírodní zdroje již více než 200 let. Není divu, že většina dolů a dalších zdrojů všech surovin je dnes již vyčerpaných. Naštěstí, dvě důležité suroviny: ropa a uhlí, se staly do značné míry komoditami, takže je lze poměrně jednoduše převážet z jedné části planety na druhou. Pokud tedy Evropa potřebuje něco z ropy nebo uhlí vyrábět, nemá problém si tuto surovinu koupit.
Bohužel, tato situace nenastala u zemního plynu. Proč? Zkapalnění zemního plynu vyžaduje obrovskou energii. Vytvořit zkapalněný zemní plyn, tedy LNG, obecně lze, ve světě se to ovšem používá minimálně. Proč? Stojí to zkrátka obrovské peníze. Přeprava zemního plynu pomocí plynovodů je mnohonásobně levnější – plyn dopravený potrubím stojí řádově třetinu.
Těžba zemního plynu v Západní Evropě každoročně o několik procent klesá. Děje se tak přes zoufalou snahu o nalezení nových nalezišť. Minimálně 10 let však všichni velcí hráči vědí, že zemní plyn v Evropě prostě není a nebude. Proto byly vybudovány plynovody North Stream - Evropa nechtěla být závislá na nejisté Ukrajině, kudy prochází plynovod Družba (Bratrství), který desítky let zásobuje celou Evropu. Kapacita tohoto plynovodu i ve spojení s plynovodem Jamal (vede přes Polsko) nepostačovaly potřebám Evropy, jejíž spotřeba plynu naopak rok od roku rostla.
Zemní plyn je bezproblémová energie. Jeho spalováním vzniká minimum „nečistot“. Proto byl také až do současné krize „protěžovaným palivem“, kterému byla dávána přednost i před jadernou energií. Důvodem bylo také to, že plynové elektrárny jsou „nejrychlejší“ – dokáží rychle nastartovat dodávky elektřiny a pokud elektřina již není potřeba, dokáží se ze všech velkých zdrojů energie nejrychleji „vypnout“. Lídrům Evropy se proto plyn hodil jako výhodný doplněk protěžovaných solárních a větrných elektráren, které jsou co do vyprodukovaného množství elektřiny zcela nespolehlivé - prostě se nedá plánovat, kdy bude svítit slunce a kdy foukat vítr.
V honbě za svým „image“ zelené politiky, v honbě za snahou ukázat celému světu, že jsou nejlepší, Evropští lídři podvedli své obyvatele vytvořením burzy s energiemi. Ano, burza s ropou nebo s uhlím svůj (omezený) smysl má. Ale obchodovat tímto způsobem s plynem je zcestné. Proč? Protože cena „na konci trubky“, tedy na konci plynovodu, musí být zcela jiná než jeho cena o pár kilometrů dál, kde žádný plynovod není, protože plyn není jinak než potrubím rozumně transportovatelý. Cena plynu tedy nemůže být nikdy dána trhem, ale jen dohodou mezi tím, kdo ovládá „začátek trubky“ s tím, kdo ovládá „konec trubky“. Jistě, cena bude vždy domlouvána, ale nemůže být nikdy domlouvána jinak než tak, jak byla domlouvána celá desetiletí, tedy jako dlouhodobý kontrakt na obrovský objem plynu.
Pro část plynu, která je spalována v plynových elektrárnách, možná lze vytvořit něco jako „burzu“, přebytky plynu takto spálit a vytvořit elektřinu. Nelze však na této „burze“ nakupovat pro chemický průmysl, pro nějž je zemní plyn zcela základní surovinou. Ze zemního plynu se vyrábí dusíkatá hnojiva, barvy a celá řada chemikálií. Zhruba třetina plynu v Evropě je surovinou chemického průmyslu. Postup Evropy tedy z chemického průmyslu vytvořil první oběť, která již nemůže konkurovat zejména americké a čínské konkurenci. Již v březnu šéfové velkých Evropských nadnárodních koncernů oznámili zavírání chemických výrob v Evropě. Stalo se něco? Nestalo se nic – evropská média pořád jen omílají „rady“ jak si zatopit v zimě. Přitom by se mělo s veškerou vážností zkoumat např. to, jestli v Evropě ještě vyrobíme konkurenceschopná auta, když Čína má veškerou technologickou základnu již porovnatelnou, ale všechny energetické vstupy stejně jako plechy, barvy a další polotovary a díly jí stojí proti Evropě polovinu. Kvalita čínských aut je již na podobné úrovni jako u nás. Kdo koupí naše výrobky, když budou stát dvojnásobek toho, co čínské nebo americké výrobky?
Zatopit si nemusí být problém pro někoho, kdo aspoň něco vydělává. Ale jak si zatopí dělník Kolínské Draslovky, který dostal výpověď, protože výroba byla převedena do Ameriky, kde má majitel Kolínské Draslovky ještě jeden výrobní závod? Přeci není možné, že TOHLE vedení jednotlivých států v Evropě nevidí! A pokud to vidí, proč to neřeší? To jsou všichni úplně omezení, nebo je za tím ještě něco jiného?
Všichni dnes omílají „válku na Ukrajině a zlého Putina“. Tato argumentace má ovšem háček: proti stavbě plynovodu North Stream II Spojené státy bojovaly od samotného začátku jeho stavby, to znamená několik let. Postupně vznikaly neuvěřitelné restrikce a sankce: loď, která potrubí pokládala, byla financována společností, které USA pohrozily sankcemi. Společnost se ze dne na den rozhodla stavbu ukončit, byť si za to vysloužila velkou ztrátu peněz ze strany Evropsko – Ruského konsorcia, které stavbu financovalo. Rusko, které spolehlivě zásobovalo plynem celou Evropu i v dobách nejtužší Studené války následně povolalo své dvě (mnohem starší a pomalejší) lodě, které právě operovaly v Asii, aby stavbu dokončily. Asi rok trvalo, než byly tyto lodě vybaveny pro tuto zakázku a než připluly do Evropy, aby stavbu dokončily. Dokonce i dnes, kdy je North Stream II dokončen, se Evropa bojí dát souhlas k uvedení do provozu, přestože North Stream I má technologické problémy z důvodu průtahů údržby turbín ze strany společnosti Siemens, která se zase bojí amerických sankcí. Celé se to podobá známému Kocourkovu. Nebo možná ještě více příběhu dobrého vojáka Švejka: „…a ten druhý mně vysvětloval, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna zeměkoule mnohem větší než ta vrchní“.
Švejk ve své době nenásilně a hravě upozorňoval svojí břitkou ironií na neduhy tehdejšího Rakouska. Kdyby ve Vídni naslouchali a došlo na Česko-Rakouské vyrovnání, podobně jako předtím došlo k vyrovnání Rakousko-Uherskému, stará monarchie se nemusela rozpadnout. Nemusela vzniknout ani první a druhá světová válka. Vezmou si současní vládcové z tehdejší situace ponaučení? Nebo budeme muset my všichni prožít historii znovu, protože jsme jí dávno zapomněli? Kdo vlastně bude mít „na rukou krev“, pokud válka bude?
Zdroj:
Šetření plynem: proč to nebude fungovat?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!