MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Dušičky nebo Halloween?

Stále více se do popředí dostává svátek převzatý, který nemá s naší kulturou nic společného - Halloween. Ačkoliv je Halloween pro děti jistě zábavnější a svým způsobem i veselejší, rozhodně bychom na naše Dušičky zapomínat neměli. Jak ale s dětmi mluvit takových věcech, jako je duše, smrt nebo hřbitov?

Vysvětlete Dušičky „pohádkově“

Podle odborníků začíná dítě vnímat smrt jako nedílnou součást života zhruba v deseti letech. Samozřejmě je to individuální a není smyslem tohoto článku obšírně probírat názory psychologů. Může se vám zdát, že vysvětlit dítěti, proč každoročně chodíme zapalovat svíčky a zdobíme hroby, je obtížné. Pokud to však pojmete trochu jako pohádkový příběh, věřte, že si vaše dítě, i když je předškolního věku, vezme z tohoto příběhu přesně tolik, kolik toho jeho dětská mysl pobere.

Měli bychom začít třeba tím, proč se tomuto svátku říká lidově Dušičky. Copak je to ta dušička? Může nám pomoci velice krásná báseň Olgy Hejné - Drahokam. Snadno pak vysvětlíme dítěti, že lidské tělo je jako pokojíček, v něm je ukryté srdíčko a také dušička. Srdíčko ťuká, ale pokud je tělo staré a nemocné, srdíčko doťuká, člověk, nebo i zvířátka zemřou a dušička odlétne z toho “pokojíčku”(těla) ven.

Dopřejte dětem dostatek prostoru zpracovat nové informace

Pokud dítěti dopřejeme dostatek prostoru, možná si samo vzpomene na někoho, kdo odešel a není již mezi námi. Důležité je, abychom dítě ujistili, že i když už s námi babička, dědeček nebo pejsek není, nic už je nebolí a pořád zůstávají v našem srdíčku. Dopřejte dítěti čas, ať si samo sáhne na srdíčko a vnímá jeho tlukot. Položte mu ruku na vaše srdce, aby zjistilo, že i to vaše dobře tluče a vše je v pořádku.

Ale kde je ta dušička?

Tahle otázka vás určitě nemine. Možná vás napadne jiný způsob vysvětlení, ale já nabízím jedno, které poskytl svým čtenářům vynikající spisovatel František Nepil a sice v povídce “Hřbitov se jen zdá být smutný”. V této povídce dle mého názoru velmi krásným, dětským způsobem vysvětluje, že se z každé duše pod náhrobním kamenem vylíhne ptáček, který pak poletuje po hřbitově. A protože je každá duše jiná, vylíhnou se i různí ptáčci. Moudří havrani, sýkorky, kosové nebo špačci a ti se pak vesele prohánějí po hřbitově, štěbetají a zpívají.

Až tedy půjdete třeba i se svými dětmi zapálit svým blízkým na hřbitov svíčku, zkuste se zaposlouchat a možná nějakou dušičku uslyšíte zpívat. A možná potom smutek, který se vkrádá do té vaší duše, nebude tak veliký, a možná se i usmějete.

Zdroje:

Mgr. Hana Švejdová: Čas dýní, dušiček, tmy a rýmy

Ota Janeček, František Nepil: Zobáček mi namalujte červeně