MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Příčinou mnohdy bývají příliš velké ambice režisérů či nezdařené úpravy scénáře.

Marná lásky snaha (2000), režie: Kenneth Branagh

Britský herec, režisér, spisovatel a producent Kenneth Branagh je známý tvorbou filmových adaptací Shakespearových her. V roce 2000 se Branagh rozhodl natočit zhudebněnou verzi Shakespearovy rané komedie Marná lásky snaha.

Děj filmu byl ovšem zasazen do třicátých let minulého století a do titulních rolí byli z nepochopitelného důvodu obsazeni herci, kteří obvykle nezpívají ani netančí. Výsledek tak nedopadl zrovna nejlépe a Kennetha Branagha stál smlouvu s filmovou společností Miramax.

Zpátky na zem (2001), režie: Paul Weitz, Chris Weitz

Hrdinou divadelní hry Herryho Segalla Nebe může počkat (Heaven Can Wait) je playboy a boxer Joe Pendleton, který zahyne při pádu letadla. Vyjde však najevo, že došlo k omylu. V nebi to popletli a Joe vůbec zemřít neměl. Jelikož je po pohřbu i kremaci, sportovec je poslán do volného těla po zavražděném finančníkovi Bruci Farnsworthovi.

Hra se dočkala dvou filmových adaptací. První snímek se objevil již v roce 1941 pod názvem Záhadný pan Jordan. Joea Pendletona si v něm zahrál Robert Montgomery. Druhý film vznikl v roce 1978, tentokrát s Warrenem Beattym v hlavní roli. Zatímco tento snímek byl oceněn Oscarem a ten z roku 1941 dokonce dvěma, moderní verze Segallova příběhu s názvem Zpátky na zem (Down to Earth, 2001) diváky ani kritiky příliš nezaujala. Nebe už se zřejmě načekalo dost…

Ženich na útěchu (1999), režie: Gary Sinyor

Film o mladém nestálém muži, který se musí bleskurychle oženit, aby získal dědictví po zesnulém dědečkovi, je inspirován hrou Roie

Coopera Megrua Sedm šancí (Seven Chances) z roku 1916.

Snímek Ženich na útěku z roku 1999 není jedinou filmovou adaptací Megrueovy nadčasové komedie. V roce 1925 – jen devět let po premiéře hry – vznikl dvaapadesátiminutový němý film s hvězdou grotesek Busterem Keatonem v hlavní roli. Na rozdíl od laciné verze Garyho Sinyora, jež je plná plytkých dialogů, je snímek z dvacátých let považován ze velmi povedený.

Král a já (1999), režie: Richard Rich

Je zapotřebí trocha kuráže a drzosti, aby si některý z tvůrců troufl zfilmovat představení z Broadwaye. Obzvlášť smělé je pustit se do některého z muzikálů Oscara Hammersteina a Richarda Rodgerse.

Režisér Richard Rich se rozhodl vytvořit z muzikálu Král a já (The King and I, 1951) animovaný film. Spoléhal zřejmě na to, že když podobný trik zabral jednou – v roce 1956, kdy hra také posloužila coby předloha k animovanému filmu –, vyjde i podruhé. Spletl se. Richův film sice není špatný, ale je určen hlavně dětským divákům. Dospělým nemá – na rozdíl od předchozí adaptace a původního muzikálu – vůbec co nabídnout. Negativní kritiky na sebe nenechaly čekat.

Ženy (2008), režie: Diane Englishová

Americká komedie Ženy (The Women, 2008) se dá shrnout jedinou větou: Skupina kamarádek z New Yorku s humorem řeší své pracovní i soukromé problémy. Je vám to povědomé? Film Diane Englishové skutečně na první pohled vypadá jako spin-off Sexu ve městě, pravdou ale je, že jde o snímek inspirovaný hrou Clare Boothe Luceové.

Divadelní hra Ženy (The Women) se také dočkala dřívějšího filmového zpracování, a to již v roce 1939. Režie se tehdy zhostil George Cukor a na rozdíl od Englishové dokázal zachovat nenucený humor a divadelní atmosféru.