Nejstarší siamská dvojčata světa. Jak žijí?

Když v roce 1951 Maureen Galyon rodila, neměla tušení, že čeká dvojčata, a to dokonce siamská. Děti, které se narodily, byly spojeny v trupu. Nikdo nečekal, že by mohly přežít třeba jen první noc, zatímco zoufalí lékaři přemýšleli, zda by je mohli oddělit.

Nyní, v 57 letech jsou Ronnie a Donnie nejstaršími žijícími siamskými dvojčaty, která ohromila celý medicínský svět tím, že tak dlouho přežila.

V poslední době se ale jejich zdraví velice zhoršuje a začíná být jasné, že jejich životy pomalu končí. Proto se rozhodli, že pustí do svého života dokumentární filmaře s kamerou a poodhalí tajemství svého neobyčejného života. O jejich příběhu napsal i deník The Sun.

Život je boj
Ačkoli každý den je pro oba muže bitvou, jelikož musí vzájemně koordinovat i ty nejzákladnější otázky, jejich vztah se dá popsat jako velmi blízké, láskyplné přátelství. To činí jejich společný život v jejich domě v Daytonu v americkém Ohiu snesitelným.

Mladší bratr Rinnieho a Donnieho Jim říká: „Mají čtyři ruce a čtyři nohy, které musí zkoordinovat, něž se to naučili, trvalo to léta. Když se otočí tak, aby se dívali jeden na druhého, to není telepatie, ale harmonie jejich myslí. Je to fascinující.“

„Třeba když se holí nepotřebují zrcadlo. Zařídili se tak, že jeden druhému obličej oholí,“ vypráví bratr. „Tomu se říká pouto mezi dvojčaty.“

Když si jednou měsíčně vyjdou na oblíbenou večeři, všichni je berou úplně normálně, jakoby byli dva oddělení lidé, což oni ve skutečnosti jsou. Každý z nich má svůj vlastní majetek. I když vypadají identicky, mají všechno dvakrát, protože je pro ně důležité, aby si udrželi každý svou vlastní identitu.

Pár se naučil starat o svou domácnost, všechno dělají ruku v ruce a Ronnie dokonce říká Donniemu „moje malá žena“, protože je velice domácký. A když Donnie dostane strach ze tmy, je příjemné, že má vedle sebe Ronnieho, který ho bratrsky obejme v posteli, kterou spolu sdílejí.

Voda a oheň
Ale ve všem k nim osud nebyl tak laskavý. Oba bratři mají naprosto odlišné osobnosti, takže se navzájem hodně štvou, často doslova svádí psychické souboje.

Jim říká: „Každý má rád jiné televizní pořady, takže největší hádky mají kvůli televizi. Proto mají teď dvě. Když jeden dá svůj program hlasitě, druhý dá ten svůj ještě hlasitěji. Před pár měsíci měl Ronnie kvůli tomu monokl.“

„Někdy ze sebe vyšilují, jako ostatně všichni sourozenci. Jenže nemohou se zavřít každý sám do pokoje a tam vychladnout. Takže nakonec jsou na sebe tak naštvaní, že trvá čtyři pět dnů. Než vychladnou.“

Jejich povahy jsou naprosto odlišné, takže se těžko usmiřují. „Ronnie je spíš pohodář, který se o okolní svět nestará. Donnie je velmi tvrdohlavý a neústupný. Když je vztek přejde začnou brečet, jeden druhého chytne a dají si pusu.“

Úplně normální chlapi
Jejich lékař Glenn Kwiat říká: „Blízkost v jaké musí žít není vždy pozitivní. Představte si někoho, s kým si jste velice blízcí, někoho, s kým sdílíte většinu věcí, a představte si, že sním musíte být 24 hodin denně celý život, nikdy nemůžete odejít – celý jejich život je kompromis.“

Další věcí po které oba touží a nemohou mít, je láska k ženě a jejich touha po vlastním dítěti. Přestože oba mají oddělená srdce, plíce a břicha, jejich životní orgány jsou spojeny v zažívacím traktu, takže mají jen jedno střevo a jeden pár rozmnožovacích orgánů.

Doktor Kwiat vysvětluje: „Jejich mužské funkce jsou normální. To byl velký problém, když byli mladí, protože oba mají normální mužské touhy a hormony.“

Psali historii
Když se dvojčata narodila, psala lékařskou historii. Siamská dvojčata se narodí v jednom z 100 000 případů. V 60 % se narodí mrtvých.

Ronnie a Donnie zůstali v nemocnici 29 měsíců po narození, zatímco lékaři zjišťovali, zda by je nemohli oddělit. Jenže šance, že by Ronnie po rozdělení přežil, byla minimální. Takže rodiče Maureen a Wesley se museli rozhodnout. A nechtěli riskovat.

Jim vysvětluje. „Jejich tlusté střevo je spojeno, mají jen jedno rektum a to kontroluje Donnie. U Ronnieho by se muselo vše rekonstruovat. Uvědomte si, že byla padesátá léta, patrně by to lékaři nedokázali. Proto se rodiče rozhodli nechat je tak.“

Život v panoptiku
Wesley byl zaplaven nabídkami, aby dvojčata hrála v nějakém panoptiku, nejprve odmítl, ale některé nabídky byly tak vysoké, že nakonec podlehl.

Jim vzpomíná: „Otec je naložil do obytného přívěsu, oni se dívali na televizi a lidé se za úplatu na ně chodili dívat. Možná vám to přijde odporné, ale co měl dělat. Otec díky tomu uživil devět dětí. Jsme na něj hrdí.“

Také jim bylo zakázáno chodit do školy, protože učitelé se vyjádřili, že jsou příliš odporní, aby se na ně dívali ostatní žáci. Takže se nikdy nenaučili číst a psát, což je jedno z jejich největších životních zklamání.

Blízký konec
V roce 1991, když bylo dvojčatům 39 let, si za peníze které vydělali koupili dvoupokojový dům.

Nyní oba trpí velkou nadváhou, navíc mají artritidu a skoliózu, takže nevydrží dlouho stát. Doktor Kwiat a bratr Jim je připravují ta to, že už nebudou moc dlouho žít.

Doktor říká: „V literatuře se píše, že když jedno dvojče zemře, zemře i druhé, jenže to může trvat třeba i 18 hodin. S někým jste spojeni celý život a on najednou zemře a vy víte, že to přichází.“

I když se jejich životy blíží ke konci, ale Ronie a Donnie necítí žádný smutek, věří, že měli šťastný život. Ronnie dojatě říká: „Naše víra je taková, že nás Bůh oddělí. Pán nás stvořil, Pán nás rozdělí, nepotřebuje k tomu chirurgický skalpel.“