Který elektromobil se vám vyplatí?

Začala to vlastně před pár lety Tesla: boháčům z Kalifornie se strašně líbilo, když mohli během desetiny vteřiny proměnit tichý a nehybný automobil v raketu, která vystřelila obrovským zrychlením (vlastním všem elektromobilům) vpřed a mohli tak ohromit spolujezdce, zejména krásné ženy. Těmto lidem bylo úplně jedno, jestli stál automobil padesát nebo sto tisíc dolarů. Tohle prostě „za to“ stálo! Stejně jako jízda bez hluku motoru. Že je to jen „hračka“, která má krátký dojezd, dlouho se nabíjí a každý náhradní díl stojí nesmyslný peníz? No a co?

Japonci zachytili nárůst prodejů Tesla a se svou mravenčí pílí se pustili do návrhu auta, kterým by se opravdu dalo jezdit a přitom nestálo nesmysl. A tak vytvořili Nissan Leaf. Bohužel, „papírový dojezd“ přes 200 kilometrů se ukázal být spíše přáním. Co však zbývá, pokud potřebujete cenu auta udržet hluboce pod milion korun? Nezbývá, než dát méně baterií, tedy zkrátit dojezd. Přesto Japonci vytvořili elektromobil, kterých se prodalo ze všech elektromobilů nejvíce.

Evropské automobilky šly zpočátku jinou cestou: začaly prodávat ošklivá káčátka jako Citroen C-Zero nebo BMW i30. Zatímco v Americe byl elektromobil „frajeřina“ a podle toho Tesla taky vypadá, v Evropě se začalo drnkat na ekologickou strunu a to i v zemích, které stále vyrábí a dlouho budou vyrábět polovinu elektřiny z uhlí. A proč tato „ošklivost“? Musíme být jiní, musíme být ekologičtí, tedy musíme vypadat jinak. Výsledek? Minimální prodeje, celková ztráta.

Zatímco o americké Tesle se všeobecně ví, že nikdy nevydělala ani cent a každý rok prodělává astronomickou částku, evropské nebo japonské automobilky raději nezveřejňují výsledky svých „elektrických“ divizí. Raději je „promíchají“ s marketingem, PR, budoucností a „ekologií“ a záporný výsledek se dokrmí z hospodářského výsledku výroby „normálních“ aut.

V posledních dvou letech se však zdá, že se něco mění: máme zde elektrické Audi e-tron, Škoda Citigo, VW Golf, VW Up! a celou řadu dalších elektromobilů. Zejména na Audi e-tron všichni pějí chválu. Stále jsou však ceny dvojnásobné a stále se nikdo z výrobců neodvážil dát delší záruku na baterie než v rozpětí 150-200 tisíc kilometrů. Co to znamená? Jakmile s elektromobilem ujedeme tuto vzdálenost, čeká nás nákup nových baterií, což znamená astronomický výdaj v řádu deset tisíc korun za kilowatthodinu. Tedy, budeme-li vlastnit ojetý Citroen C-Zero, musíme se připravit na výdaj cca. 170 tisíc Kč, budeme-li měnit baterie ve voze Tesla S, musíme si nachystat zhruba 900 tisíc Kč. Levněji to zkrátka zatím nikdo neumí, stejně jako nikdo nedá záruku na to, že jeho baterie vydrží víc než tisíc nabíjecích cyklů.

Má tedy vůbec smysl kupovat elektromobil? Ano! Pokud potřebujete například jezdit po uzavřené hale a běžný elektrický vozík je moc pomalý, koupíte si elektromobil. Pokud si chcete pohrát s technologií elektromobilu, máte dost peněz i času a nejde vám o ekonomiku provozu, určitě to jde zařídit stokrát lépe než před dvaceti lety. Stejně tak pokud uvažujete o nákupu drahého sportovního auta a pořizovací cena ani spotřeba vás příliš nezajímá, je dobré vyzkoušet si i sportovní elektromobily. Pokud však chcete elektromobil jako auto pro každodenní použití, zatím se to nevyplatí: budete se trápit s dobíjením i spoustou dalších věcí a cena, kterou zaplatíte, bude velmi vysoká.