Nejčastější mýty v dějinách

Nemůžeme ani věřit všemu, co se dočteme ve starých kronikách, historických knihách nebo učebnicích dějepisu. Některé historické události nebo hrdinské činy slavných osobností dokonce odporují realitě. S tak trochu přikrášlenou historií jsme se mohli setkat už na základní škole, dnes ji najdeme třeba v televizních pořadech. Pokud uslyšíte následující informace, nevěřte jim. Jedná se o nejčastější mýty v oblasti dějin.

Určitě jste již někdy slyšeli historku o tom, jak vlastně vznikla tradice olympijského běhu. Mělo to být v dobách antiky během jednoho z mnoha válečných konfliktů. Řecký hrdina jménem Feidippides tehdy musel běžet do Athén se zprávou o vítězství nad Peršany. Staré legendy říkají, že běžec uběhl 42 kilometrů a když se vracel zpět, zemřel vyčerpáním. Stihl ale ještě sdělit slavnou větu: „Zvítězili jsme!“ Řecký historik Herodotos (484–425 př. n. l.) popisuje tuto událost ve svých kronikách jinak. Podle něj běžel Feidippides ještě před samotnou bitvou do 244 kilometrů vzdálené Sparty pro pomoc. Tuto cestu prý absolvoval v rekordním čase a stihl se vrátit zpět i s vojsky. To už je hodně přehnaný hrdinský čin, nemyslíte?

Uběhnout trasu dlouhou 488 kilometrů je prakticky nemožné. Pokud ještě přihlédneme k faktu, že Feidippides utíkal v plné zbroji, nemůžeme s Hérodotem souhlasit. V dané době bylo navíc zcela běžné, že se zprávy na velkou vzdálenost oznamovaly předem smluvenými signály, například kouřovými. Bylo tak zbytečné posílat někoho se zprávou osobně.

Dnes má trať maratónského běhu délku 42,195 kilometrů. Běhá se tak podle historické události, která se možná ani nikdy nestala.

O římském císaři Neronovi (37–68 n. l.) jste se jistě něco dozvěděli již na základní škole. Možná, že si ve spojitosti s ním hned vybavíte požár Říma. Ano, v některých učebnicích se můžete setkat s informací o tom, jak krutý císař Nero nechal zapálit město Řím, aby z tohoto činu následně obvinil křesťany. Faktem je pouze to, že za zapálení Říma byli potrestáni křesťané. Sám Nero byl ale v době vypuknutí požáru ve svém přepychovém letním sídle, v Antiu. Oheň se snažili uhasit jeho strážní.

Požár Říma velmi podrobně popisuje historik Tacitus (55–120 n. l.). Ten líčí všechny hrůzy osudného dne roku 64 – zničená stavení a nářek umírajících. Píše ale také, že sám císař přišel o značnou část svého majetku, který sežehly plameny. Viníky tak možná byli křesťané, kteří neměli císaře zrovna v lásce. Nero je za to potrestal po svém – nechal je ukřižovat nebo upálit. Až tyto procesy má skutečně na svědomí krutý císař. Požár Říma ale není jeho dílem.

„A přece se točí!“ – věta, kterou zná snad každý. Údajně ji prý pronesl slavný astronom, filosof a fyzik jménem Galileo Galilei (1564–1642). V době, kdy Galileo Galilei žil, se mezi sebou přeli zastánci heliocentrické a geocentrické teorie. Galileo patřil k zastáncům heliocentrického názoru, podle něhož se planety pohybují kolem Slunce. Proti němu však vystoupili geocentristé s myšlenkou, že základem vesmíru je Země a ostatní vesmírná tělesa kolem ní krouží. Stejný názor zastávala tehdy i církev, která tak označila všechny příznivce heliocentrismu za kacíře. A všechny kacíře čekal inkviziční soud a často i smrt na hranici. Před soud se dostal i Galileo Galilei a při výslechu raději svá slova odvolal. Kdyby to neudělal, zemřel by v plamenech jako kacíř. Stejný osud by ho čekal i v případě, kdyby pronesl větu: „A přece se točí!“ Ostatně, nebyl by jediným astronomem, který by našel smrt při inkvizičním soudu. Takový osud čekal například Giordana Bruna (1548–1600).

Dějiny jsou, stejně jako jiné obory, plné mýtů a těžko uvěřitelných událostí. Než tedy něčemu uvěříte, informace si raději ověřte. Ne vše, co kdy uslyšíte, musí být nutně pravda.