Tisíc let stará lebka „vetřelce“ nalezena na mexickém hřbitově

Lebky s protáhlým temenem ovšem nepocházejí z hlav vetřelců, jak by si možná příznivci hororů Ridley Scotta přáli, nýbrž jsou výsledkem speciální techniky tvarování lebek. Tou se v historii zabývaly různé kultury, které se snažily odlišovat určitou část společensky výše postavených lidí. Objev v Mexiku je unikátní svou polohou, neboť je prvním důkazem toho, že se tvarování lebek dostalo v minulosti i do severnějších částí Ameriky.

Lebkouni z Mexika

Na pohřebišti nedaleko malé vesničky Onavas v Kalifornském zálivu na severu Mexika objevili archeologové celkem 25 koster, z nichž třináct vykazuje výraznou lebeční deformaci a pět dokonce i zmrzačení zubů. Jedná se o první nález v tomto regionu, který vykazuje umělé tvarování lebek za účelem změny tvaru.

„Tvarování lebek v Mezoamerických kulturách vyznačovalo odlišování jedné sociální skupiny od jiných a sloužilo též k rituálním účelům,“ objasňuje archeoložka Cristina Garcia Moreno, vedoucí výzkumného projektu. „Tento unikátní objev ukazuje mix tradic různých skupin původního obyvatelstva severního Mexika. Poškození zubní části lebek zase ukazuje na specifický rituál přijímání mladých bojovníků mezi dospělé.“

Dlouhá historie

Tvarování lebek se objevuje v různých kulturách po celém světě a jeho historie sahá až k neandrtálcům 45 tisíc let před naším letopočtem. O černých afrických mužích s protáhlými lebkami se zmiňuje Hippocrates 400 let před n. l., podobné rituální praktiky jsou zaznamenány mezi Huny a starými germánskými kmeny a objevuje se také později mezi středoamerickými indiánskými kmeny Májů a Inků. Dodnes se protáhlé lebky objevují mezi Vanuaty žijícími na souostroví Nové Hebridy v Oceánii východně od Austrálie.

Drsná metoda

Samotný proces tvarování lebky byl dosti drastický a pro moderního člověka nepochopitelný. Metody se mohou v různých kulturách odlišovat, ale v zásadě proces vždy začal brzy po narození dítěte, jemuž se na hlavičku přitlačily různé dřevěné nástroje, případně se pevně uvázalo na tvarovací lůžko. Postroje pak dítě bylo nuceno nosit po dobu několika let, než se dosáhlo požadovaného tvaru. Není nutné zdůrazňovat, že proces je velmi riskantní a pro dítě velmi nebezpečný, a proto se mezi takto deformovanými dětmi vyskytovala vysoká úmrtnost.